Česká menšina v Chorvatsku

Lenka Maurerová, Julie Skrbková, Anna Marie Ščobáková

Česká komunita v Chorvatsku je největší českou skupinou v jihovýchodní Evropě, s počtem 10 510 osob. Nachází se především v okolí Daruvaru ve střední Slavonii. Češi v Chorvatsku jsou jednou z mnoha národnostních skupin v zemi a vyznačují se silným smyslem pro komunitu a udržováním kulturních tradic. Místní Češi se organizují prostřednictvím vlasteneckého svazu, který hraje klíčovou roli v zachovávání českého jazyka a kultury, například prostřednictvím vysílání v českém jazyce na radiové stanici Daruvar a podpory českých škol a školek. Tato komunita také úzce spolupracuje s chorvatskými Slováky, se kterými mají jednoho společného zástupce v chorvatském Saboru (parlamentu). Češi v Chorvatsku nejsou omezeni jen na Daruvarský region; najdeme je po celém území země, kde mnozí z nich našli svůj nový domov, ať už skrze manželství, práci nebo jako dlouhodobí rezidenti.

_{Mapa rozšíření české menšiny v Chorvatsku (žlutě).}

Historie

Počátky české přítomnosti v Chorvatsku sahají do období, které překračuje hranice středověku, zejména od roku 1527. V tomto roce se české a chorvatské země staly součástí Habsburské monarchie. V průběhu téměř 150 let se odehrávalo významné stěhování Čechů do Chorvatska — tento proces byl usnadněn společnou příslušností obou zemí pod jedním panovníkem. Od poloviny 18. století až do konce 19. století se do chorvatských měst a na jejich panství přesouvali čeští úředníci, řemeslníci, učitelé, vojáci, hudebníci, lesníci, zahradníci a dělníci do manufaktur. Mnoho současných příslušníků české menšiny v Chorvatsku jsou potomky těchto přistěhovalců, zvláště drobných zemědělců, kteří od zchudlé chorvatské šlechty získali opuštěná pozemky v západní Slavonii a znovu je obhospodařili. Zrod české komunity v Chorvatsku je těsně svázán s historickými událostmi – vyhnáním Turků a následným vytvořením nové Slavonské vojenské hranice podél řek Sávy a Dunaje. V této době byla značná část regionu pokryta lesy, močály a neobdělávanými pozemky, které si vyžadovaly zúrodnění a péči. Pracovitost a disciplína Čechů byly v těchto podmínkách vysoce ceněny, což vedlo k jejich postupnému přistěhování do regionu, nejprve sporadicky a následně v několika větších migračních vlnách.

Mezi lety 1789 až 1827 proběhla první významnější migrační vlna Čechů do Chorvatska, přičemž mnozí přicházeli z regionů jako Novobydžovsko, Chrudimsko, Mladoboleslavsko, Rakovnicko a Žatecko. Význačným momentem byl rok 1825, kdy se do Presadu — největší české vesnice ve Vojenské hranici, dnes známé jako Ivanovo Selo, přestěhovalo 107 českých rodin. Dalšími cíli migrace byly Velké Zdence, Ivanovčany, Plavnice, Laminice a další. Z vesnic, které založili čeští kolonisté pod rakouskou vojenskou správou, si český charakter zachovalo především Ivanovo Selo, kterému se dodnes říká „Pémie“.

Čeští kolonisté byli přitahováni různými výhodami nabízenými i šlechtou. Například hrabě Izidor Janković (1789–1857) a později jeho syn Julius usazovali Čechy v oblasti Daruvarska (v Končenicích a Brestově už kolem roku 1826 a zároveň založili český Lipovec). Rodina Erdödy zvala Čechy do okolí Kutiny. Kolem roku 1868 se Češi usadili na Požežsku (Kaptol, Bjeliševec a další), v sedmdesátých letech pak v Hercegovci, Malých Zdencích, Orlovcích a Polanech. V této době vznikaly české kolonie v Posáví (Jazvenik), a Češi se také usídlili v Lipovlanech, Krivaji a Mezurači. Poslední vlna přistěhovalectví postupně doznívala kolem roku 1900. Silné české komunity se formovaly i v chorvatských městech.

Jazyk

Daruvarský dialekt češtiny, charakteristický pro českou komunitu v Chorvatsku, si zachovává prvky původního českého jazyka. Tento unikátní jazykový fenomén je výsledkem migrace Čechů z různých regionů, zejména z oblasti kolem Mělníka, do daruvarského regionu. Přirozeným vývojem došlo také k zapojení slov z chorvatštiny, především těch, které označují objekty nebo pojmy neznámé původním českým osadníkům. V některých případech se běžně používají obě jazykové varianty – jak česká, tak chorvatská. Zajímavostí je, že charakter češtiny se může v jednotlivých oblastech Chorvatska výrazně lišit.

Školství

Pohled do minulosti

V historii českého školství v Chorvatsku se otevírá nová kapitola po první světové válce, kdy byly založeny první školy s výukou v českém jazyce. Už v roce 1921 se v Osijeku vyučovalo v českém jazyce ve dvou školních odděleních. První soukromé české školy v Dolním Daruvaru, podporované Československem, s kompletní výukou v českém jazyce, byly zahájeny v září 1922. Provoz těchto škol byl svěřen místnímu krajanskému spolku. V roce 1927 byla v Daruvaru otevřena první soukromá česká mateřská škola ve Slavonii a zároveň první Česká střední dvouletá Prokůpkova hospodářská škola ve Velkých Zdencích. Přestěhovanou školu v Daruvaru vedl Karel Herout až do jejího uzavření v roce 1941. Po získání vlastních prostor byla pojmenována Českou školou Jana Amose Komenského.

Zakládání českých škol v oblastech jako Bjelovar, Hercegovac, Kaptol a Mezurač bylo náročným úsilím. Od roku 1929 se ve státních školách začaly zavádět menšinová paralelní oddělení, zejména v okolí Daruvaru. Nedostatek vybavení a přeplněné třídy byly běžnou realitou. V roce 1960 v Chorvatsku vznikla pracoviště osvětové rady s cílem podporovat české a slovenské školy. Prvním osvětovým rádcem se stal Josef Zámostný. Tato instituce a oddělení na Ministerstvu vědy a vzdělávání Republiky Chorvatsko jsou aktivní dodnes. Českým studentům byla nabídnuta stipendia pro studium na československých vysokých školách, a tak od sedmdesátých do počátku devadesátých let pravidelně několik talentovaných jedinců odcházelo studovat do českých zemí.

České menšinové školství

Ve 20. letech 20. století se české menšinové spolky v Chorvatsku věnovaly zakládání soukromých škol různých profilů, což položilo základ pro dnešní rozsáhlý systém českého vzdělávání v zemi. V současnosti jsou v síti chorvatských základních škol dvě osmileté instituce s kompletním výukovým programem v českém jazyce, umístěné v Daruvaru a Končenicích. Kromě toho v těchto oblastech působí i české mateřské školy, zatímco v několika okolních vesnicích fungují obvodní oddělení českých základních škol.

Daruvar se může od roku 1954 pochlubit i českým oddělením na gymnáziu, a po celém Chorvatsku je nabízena volitelná výuka českého jazyka a kultury v rámci základních a středních škol. Toto rozšíření českého vzdělávacího programu využívá celkem asi tisíc dětí, jak příslušníků české menšiny, tak i dalších zájemců. Při výuce se používají jak knihy přeložené z chorvatštiny, tak i původní české učebnice. České školy se navíc věnují rozmanité škále volnočasových a mimoškolních aktivit, v nichž žáci dosahují významných úspěchů.

Česká republika aktivně podporuje tuto vzdělávací síť tím, že do Chorvatska vysílá učitele, kteří přispívají k rozvoji školní činnosti. Navíc Československý ústav zahraniční v Praze poskytuje významnou pomoc při vybavování českých škol a školek, což svědčí o silné podpoře a spojení mezi oběma zeměmi v oblasti vzdělávání.

Česká škola v Daruvaru, klíčová instituce pro českou menšinu v Chorvatsku, prošla dvěma fázemi rozšíření – poprvé v roce 1999 a podruhé v roce 2021, přičemž druhá přístavba byla zaměřena na zajištění většího prostoru pro mateřskou školu. Financování obou přístaveb bylo zajištěno ze státních rozpočtů Chorvatska a České republiky, což svědčí o vzájemné podpoře v oblasti vzdělávání.

_{Daruvarská škola}

Od roku 2005 Ministerstvo vědy a vzdělávání Republiky Chorvatska implementovalo modely menšinového vzdělávání A, B a C, které reflektují různý rozsah výuky menšinového jazyka. V rámci tohoto systému fungují dvě centrální české základní školy s výukou podle modelu A: Česká základní škola Jana Amose Komenského v Daruvaru a Česká základní škola Josefa Růžičky v Končenicích, spolu s obvodními školami v okolních obcích. V těchto školách se český jazyk vyučuje čtyři hodiny týdně, zatímco ostatní předměty jsou prezentovány v českém jazyce, s rozšířením některých učebních osnov o českou tematiku.

Daruvarské gymnázium nabízí možnost dvojjazyčného studia v českém jazyce podle modelu B, včetně možnosti maturovat z češtiny. Kromě toho Česká beseda Záhřeb provozuje doplňovací školu, založenou již v roce 1922. Předmět český jazyk a kultura se vyučuje ve dvaceti vesnicích a městech podle modelu C, přičemž některé České besedy pořádají také kurzy českého jazyka. Ministerstvo vědy a vzdělávání RCH ustanovilo speciální poradkyni pro školy s výukou v českém jazyce. Tradičně již více než padesát let žáci sedmých tříd podnikají během letních prázdnin týdenní zájezdy do Čech, což podporuje jejich spojení s českou kulturou a tradicemi.

_{Daruvarská základní škola, chodba, projekt ke 100 letům základní školy}

České mateřské školy

Ve 20. letech dvacátého století, kdy byly ještě mateřské školy v chorvatském školství spíše výjimkou než pravidlem, představoval významný počin pro českou komunitu založení české menšinové mateřské školy v Daruvaru. Tato iniciativa, realizovaná necelých pět let po otevření české základní školy, odrážela hluboké pochopení důležitosti raného vzdělávání pro uchování jazyka a kultury české menšiny. Když v roce 1927 získala soukromá česká mateřská škola úřední povolení (přestože již fungovala od podzimu předchozího roku), stala se první takovou institucí v této části Chorvatska. Provoz školky podpořila místní Beseda, která zajistila prostory, vytápění, údržbu a základní vybavení, zatímco Ministerstvo školství v Praze převzalo zodpovědnost za knihy, didaktické pomůcky a platy zaměstnanců.

V prvních letech navštěvovalo mateřskou školu až 60 dětí a pracovaly zde dvě vychovatelky. Využívala prostor české školy a z Československa obdržela loutkové divadlo, což bylo pro školku velkým přínosem. Během druhé světové války byla její činnost přerušena, ale v roce 1946 byla obnovena. Následující rok se školka stala samostatnou organizací s financováním ze strany státu, ale nadále využívala nevhodné prostory české školy. V roce 1957 proto Beseda upravila pro ni prostory v budově bývalé Grossovy banky na náměstí. Od roku 1974 až do roku 1999 fungovala školka v rámci České základní školy J. A. Komenského, v roce 1976 byla přejmenována na Ferdu Mravence a v roce 1981 se přestěhovala do moderní vlastní budovy. Během celé existence Jugoslávie byla tato školka jedinou českou mateřskou školou v Chorvatsku.

_{Ferda Mravenec na chodbě mateřské školy}

Projekty

V 60. letech 20. století působila v Pakraci Pedagogická akademie, kde se učitelé připravovali na práci v českých školách v Chorvatsku. Tato možnost již dnes není k dispozici, a učitelé se vzdělávají na chorvatských vysokých školách, kde možnost studia češtiny není. Svaz Čechů proto podporuje myšlenku celoživotního vzdělávání v češtině pro učitele a usiluje o vytváření mimoškolních programů, které by u žáků podporovaly kontakt s českými rodilými mluvčími a českou kulturou.

Letní a zimní školy

Letní a zimní školy v České republice představují atraktivní a významnou součást vzdělávacího programu. Tyto poznávací zájezdy, které začaly již v roce 1947, se konají dodnes. Původně určené pro starší žáky, dnes se nabízejí i pro studenty pátých a šestých tříd. Česká škola Jana Amose Komenského v Daruvaru pořádá od roku 2010 Zimní školy tvořivé dramatiky a od roku 2018 škola Josefa Růžičky v Končenicích zavedla zimní školy lyžování v České republice, kde se žáci setkávají s českými vrstevníky.

Vzdělávání pro pedagogické pracovníky

Pro pedagogické pracovníky organizují Svaz Čechů, Agentura pro výchovu a vzdělávání a Ministerstvo vědy a vzdělávání v České republice semináře a různé porady. Úkolem učitelů v menšinovém školství totiž není jenom výuka, ale také podpora české národnostní identity skrze rozvíjení pozitivního vztahu žáků k českému jazyku a kultuře.

Neustálá péče o mateřský jazyk

Od roku 2014 se koná s podporou Bjelovarsko-bilogorského županství Měsíc mateřského jazyka, v rámci kterého se pořádá Olympiáda z českého jazyka, od roku 2021 s podporou státní Agentury pro výchovu a vzdělávání. Svaz Čechů podporuje i soutěž v předčítání českých knížek „Čtení tě mění...“ a literární soutěže v rámci akce „Naše jaro“.

Spolky

České besedy

České besedy v Chorvatsku, fungující jako občanská sdružení, hrají klíčovou roli v udržování českého jazyka a kultury mezi českou menšinou. Tyto spolky mají dlouhou tradici, s prvními besedami založenými ve velkých městech, jako je Záhřeb v roce 1874 a Dubrovník v roce 1899. Dnes je centrem jejich činnosti Bjelovarsko-bilogorské županství, kde vznikla většina z nich na počátku 20. století.

Aktivity českých besed jsou různorodé a bohaté. Patří mezi ně taneční skupiny, které předvádějí choreograficky upravený folklór, což je mezi členy velmi oblíbené. Další významnou složkou jsou pěvecké sbory, stejně jako divadelní soubory, které mají v Chorvatsku tradici dlouhou více než 120 let. Některé besedy se věnují i loutkovému divadlu a v poslední době roste popularita rukodělných aktivit, kde se ženy scházejí ke společné tvorbě drobných předmětů. K hudebnímu vyjádření přispívají dechové kapely a hudební soubory.

Kreativní činnosti jako výtvarné umění, literatura a radioamatérství jsou také součástí programu besed, přičemž výtvarníci a literáti mají vlastní kluby. Některé besedy spravují i knihovny, s více než 10 000 českými tituly, jako je knihovna České Besedy Daruvar, pojmenovaná po Frantovi Burianovi, což reflektuje jejich závazek k uchování českého písemnictví a kultury.

První česká beseda

První Česká beseda v Záhřebu, založená jako kulturní a osvětový spolek pro českou menšinu, představovala milník v historii české komunity v Chorvatsku. Zakládající shromáždění se konalo za účasti významných chorvatských osobností, včetně Augusta Šenoy a Ivana Kukuljeviće. Český spisovatel, novinář a politik Josef Václav Frič, její první předseda, nastavil cíle Besedy na široké spektrum činností – od kultury, vzdělání a hospodářství po pečování o uchování českého jazyka, tradic a obyčejů. Po dlouhou dobu byla tato beseda jediným spolkem zastupujícím Čechy v Chorvatsku.

Svaz Čechů

Svaz Čechů v Chorvatsku, nástupce bývalého Československého svazu, je dnes klíčovou nepolitickou organizací, sdružující krajanské spolky, školy, kluby a instituce, jejichž aktivity se soustředí na kulturu, vzdělání, umění, vědu a sport. Sídlo svazu se nachází v lázeňském městečku Daruvar, kde žije většina české menšiny v Chorvatsku. Činnost svazu je bohatá a rozmanitá, zaměřená na podporu a udržování české kultury, jazyka a národní identity. Během roku organizuje řadu akcí a aktivit, přičemž poskytuje podporu a pomoc besedám a školám prostřednictvím svých různých oddělení – od školního, kulturního, divadelního, historického a vydavatelského až po hospodářské a informační.

_{Svaz Čechů v Daruvaru}

Holubička

Folklorní soubor „Holubička“ patří pod Českou besedu Daruvar a je významným reprezentantem české kultury v Chorvatsku. Soubor založený v roce 1985 má bohatou historii a na svém kontě přes sto vystoupení nejen v Chorvatsku, ale i v České republice, Rakousku a Itálii. „Holubička“ se skládá nejen z hudební kapely, ale také z talentované taneční skupiny mládeže, přičemž doplňuje svou činnost školní přípravnou skupinou.

_{Den české kultury v Šibovaci}

Jednota

První a jediné české noviny na Balkáně, jak se uvádí v podtitulku Českého listu, začaly vycházet v Záhřebu 15. června 1911, což představovalo důležitý předěl v historii českého tisku v regionu. V období 1919–1921 vycházely Československé listy a v letech 1922–1923 Hlas, ale nedůvěra českých rolníků vůči městu zkomplikovala další vydávání českých novin v Záhřebu. Jaroslav Dittrich, spolupracovník Českého listu, zahájil 1. března 1922 vydávání Jugoslávských Čechoslováků v Daruvaru, které se postupně vyvinuly v týdeník zaměřený na české vesnice, spolky a rolníky, čímž si zajistil spolupracovníky i odběratele. V roce 1928 se v nich objevila rubrika pro děti, z níž vyrostl Dětský koutek. V srpnu 1940 musel být list přejmenován na Naše noviny, a 10. dubna 1941 přestává vycházet.

Během druhé světové války vzniklo množství cyklostylovaných nebo ručně psaných českých novin v Československé brigádě Jana Žižky z Trocnova a v Záhřebu byl vydáván ilegální protifašistický Čehoslovački vjesnik. Po založení v říjnu 1944 Svaz Čechů začal uvažovat o vydávání českých novin (otázkou bylo opět zda v Záhřebu nebo v Daruvaru). V srpnu 1945 začal v Záhřebu vycházet cyklostylovaný Zpravodaj, který byl nahrazen vydáním prvního čísla Jednoty v Daruvaru v březnu 1946.

Od svého založení je Jednota (s literární přílohou Studnice) orgánem Svazu Čechů, který je celých dvacet let i vydavatelem. V roce 1965 byla založena samostatná Novinově vydavatelská instituce Jednota, zaměřená na rozvoj vydavatelské činnosti v českém jazyce. Vedle týdeníku Jednota vydává i měsíčník Dětský koutek, Český lidový kalendář a Přehled kulturních a historických, literárních a školských otázek, stejně jako knižní edice Knihovna Jaro a Knihovna krajanské tvorby, edice historických studií Svědectví a edice učebnic pro české menšinové školy v Chorvatsku. Některé krajanské spolky, včetně České besedy Záhřeb a České besedy Rijeka, vydávají periodické zpravodaje v českém jazyce. Česká menšinová rada města Záhřebu zavedla edici Češi Záhřebu – Záhřeb Čechům, což odráží rozšíření vydavatelské činnosti mezi českou komunitou v Chorvatsku.

Tradice

Dožínky

Dožínky představují jednu z nejvýznamnějších a nejvíce oslavovaných tradic české komunity v Chorvatsku. Tato tradice, slavící konec žní, je nejen oslavou úrody, ale také představuje největší národopisnou přehlídku české kultury v zemi. Dožínkové slavnosti se konají každý druhý rok na různých místech a účastní se jich všechny České besedy v Chorvatsku. První dožínky byly uspořádány v roce 1925 v Daruvaru, kde česká komunita prezentovala tradiční české kroje, tance a zvyky, zahrnující i sokolské prvky. Dnes se dožínky proměnily v významnou dvoudenní akci, která zahrnuje široké spektrum událostí, včetně výstav, prezentací a bohatého folklórního programu. Jedním z vrcholů dožínek je průvod, v němž účinkují krojované skupiny z různých Českých besed. Průvod je veden bohatě zdobenými alegorickými vozy, které ilustrují proces vzniku chleba, od setí až po sklizeň, což zdůrazňuje spojení české komunity s půdou a tradicemi.

_{Dožínky v Daruvaru, alegorický vůz.}

Velikonoce

„Škrebetání“ neboli „hrkání“ je zcela ojedinělý velikonoční zvyk, který se zachoval v české komunitě ve vesnici Mezurač v Chorvatsku. Během tohoto zvyku děti procházejí vesnicí s řehtačkami, hračkami a klapačkami. Tento zvyk nejen připomíná staré tradice, ale také posiluje společenské pouto mezi mladými členy komunity, čímž přenáší české kulturní dědictví na další generace.

Maškary

Maškary jsou významnou součástí masopustních tradic v českých komunitách v Chorvatsku, zejména v Končenicích. Tento zvyk zahrnuje detailně připravené masky a choreografii, což dodává oslavám jedinečný charakter. Masopustní průvody a oslavy v moderním pojetí jsou organizovány téměř všemi krajanskými spolky. Mezi typické masky v průvodech patří „Laufr“ a „medvěd“, které jsou nejen nápadné svým vzhledem, ale také symbolizují hluboce zakořeněné prvky českého folklóru.

_{Masky z masopustu chorvatských Čechů.}

Máje

Májové slavnosti, včetně tradice stavění májek svobodným děvčatům a průvodu vesnicí doprovázeného večerní muzikou, jsou pečlivě udržovány v Hercegovci. V obcích jako Horní Daruvar, Mezurač, Lipovec, Tréglava a Rijeka se slavnostně stavějí i kácejí ve středu vesnice vysoké májky, kde se stávají centrem oslav a komunitního shromáždění.

_{Oslava Máje, májka.}

Divadlo

Čeští přistěhovalci přinesli do své nové vlasti v Chorvatsku bohatou tradici divadelního ochotnictví. Tato záliba začala nabývat konkrétních tvarů již v roce 1875 v rámci České besedy Záhřeb, a v roce 1890 bylo v Lipovci uvedeno první divadlo v rámci české krajanské komunity na venkově. Ochotnická představení sehrála klíčovou roli v udržování českého jazyka a v upevňování vlasteneckého cítění mezi Čechy v Chorvatsku. První venkovské divadelní představení v Lipovci zorganizovali čtyři mladíci, kteří se setkali náhodou a spojili své umělecké nadání. Nejenže zpívali a hráli, ale také se věnovali vzdělávání místní mládeže v národních písních a tancích, a postupně se pustili i do divadelní činnosti. Pro mnohé místní obyvatele to byla první příležitost vidět divadelní představení. Postupem času se divadlo a další dramatické formy začaly šířit do dalších vesnic, kde je začali nacvičovat i další čeští krajané. Představení se konala v hospodách, soukromých domech a ve stodolách, dokud nebyly postaveny národní domy nebo zřízeny vlastní prostory pro české besedy, což umožnilo další rozvoj ochotnického divadla v české komunitě v Chorvatsku.

Dechová hudba

Česká kultura je úzce spjata s hudbou, a tak si prý nelze Čecha představit bez písně – ať už v radostných chvílích nebo v dobách smutku. V české komunitě v Chorvatsku se tradice dechové hudby začala formovat již koncem 19. století, a to především v rámci hasičských a sokolských spolků, později se rozšířila i do českých besed. Historicky první dechová hudba byla zřejmě založena ve Velkých Zdencích kolem roku 1886, což představovalo významný krok ve vývoji české hudební kultury v regionu. Tato hudební tradice se rozšířila i do dalších osad, kde vznikaly nové dechové kapely. Během první světové války vznikl smíšený hudební soubor v rámci 1. československé brigády Jana Žižky z Trocnova. Po válce došlo k výraznému zlepšení hudební úrovně, přičemž roli hráli zejména schopní kapelníci.

Zajímavosti

• V obci Končenice tvoří Češi většinu obyvatelstva. V místním farním kostele najdeme sochu svatého Václava a obrazy křížové cesty s českým textem.
• Výrazné stopy v chorvatském umění, vědě, kultuře, stavebnictví během staletí zanechali také mnozí jedinci pocházející z území Čech a Moravy.
• Pro učitele a vychovatele českých škol v Chorvatsku je pravidelně organizováno odborné školení v České republice.
• V krajanských vesnicích se slaví také posvícení.
• Radio Daruvar vysílá od roku 1968 každý den pořad v českém jazyce.
• Chorvatská televize uveřejňuje pořady o krajanech v českém jazyce v magazínu Prizma a v dokumentárním pořadu Menšínová mozaika.
• Na založení České besedy Záhřeb v roce 1874 se podílel novinář a politik Josef Václav Frič během své nucené emigrace.
• Český národní dům v Daruvaru vysvětil v roce 1939 kardinál Alojzije Stepinac (v r. 1998 byl papežem Janem Pavlem II. prohlášen za blahoslaveného).
• Ministerstvo zahraničí České republiky, Československý ústav zahraniční a další nevládní neziskové organizace i jednotlivci poskytují krajanům všestrannou podporu.
• V pivovaru v Daruvaru se vaří pivo od roku 1840. „Staročeské pivo“ je nejstarší obchodní značkou v chorvatském pivovarnictví a užívá se nepřetržitě od roku 1893.

Závěr

Česká menšina v Chorvatsku, s bohatou historií a kulturním dědictvím, představuje příklad zachování národní identity a tradic daleko od rodné země. Přes různé historické peripetie a proměny si česká komunita v Chorvatsku úspěšně udržuje svůj jazyk, kulturu a zvyky, přičemž vytváří most mezi minulostí a současností. Prostřednictvím školství, umění, tradic a společenských aktivit Češi v Chorvatsku nejen pečují o své kulturní bohatství, ale i aktivně přispívají k mnohonárodnostní mozaice chorvatské společnosti. Tato komunita, ačkoliv je geograficky vzdálená od České republiky, zůstává s ní stále propojena a je příkladem toho, jak může být kultura a identita uchována a rozvíjena i v mezinárodním kontextu.