Arberešové v Itálii
Kateřina Knittlová, Aneta Němcová, Aneta Špronglová, Lucie Vacíková
V Itálii se nachází několik etnických minorit a Arberešové (Arbëreshë), někdy označováni také jako Italo-Albánci, jsou jedni z nich. Žijí roztroušeně v sedmi regionech jižní Itálie: Calabria, Sicilia, Molise, Puglia, Basilicata, Campania a Abruzzo. Počet příslušníků této minority se odhaduje na sto tisíc a lidí se smíšeným albánským původem až na dva miliony.
Kořeny této minority sahají až do 14. století, kdy Albánci ve velkém přišli na území Itálie. Hlavním důvodem této migrace bylo připojení Albánie k Osmanské říši. Území Albánie bylo součástí Osmanské říše až do roku 1912, kdy došlo k vyhlášení nezávislosti Albánie. Po pádu komunismu v Albánii v roce 1990, který vyvolal ekonomickou nestabilitu a hrozbu konfliktu, došlo k další velké migrační vlně.
Mapa arberešských obcí v Itálii.
Arberešové v počtech
Přesný počet obyvatel této minority je nejistý, protože italské národní sčítání neshromažďuje údaje o mluvčích menšinového jazyka. Výzkumníci odhadují, že celá populace Arberešů v Itálii činí kolem 100 000 lidí, kteří jsou rozptýleni v 50 komunitách v sedmi regionech jižní Itálie. Tyto odhady vycházejí z průzkumů ISTAT z roku 1991, které jsou nejaktuálnějšími dostupnými daty o počtu obyvatel. Nicméně tyto průzkumy neměly specializovaný dotazník pro zkoumání menšin, což znamená, že nemusí přesně odrážet skutečný počet Arberešů.
4Počty mluvčích v jednotlivých regionech byly následující: Calabria = 55 456, Sicilia = 14 600, Molise = 13 017, Puglia = 11 818, Basilicata 7 569, Campania = 1 334, Abruzzo = 510. Celkem tedy kolem 104 000 mluvčích.
Největší procento lidí, kteří mluví arbereštinou, žije v Basilicatě, zatímco většina komunit Arberešů se nachází v Kalábrii.
Typické kroje Albánců na Sicílii (https://www.hks.re/wiki/2015:albanci_v _italii_arberesove)
Historický exkurz
Historie albánské přítomnosti v Itálii sahá do období mezi 14. a 16. stoletím, kdy albánský exodus z domoviny byl vyvolán vpádem osmanských vojsk na Balkán. Přestože ve 40. letech 15. století albánský vojevůdce a pozdější národní hrdina Skanderbeg dočasně zastavil osmanskou invazi v Albánii, mnozí Albánci se již vydali hledat nový domov v Itálii. Tito Albánci, kteří opustili svou rodnou zemi před více než pěti stoletími, se později stali známými jako Arberešové, nazvaní podle regionu Arbënor v jižní Albánii, odkud jejich předkové odešli.
Jedním z hlavních cílů albánské migrace se stala Itálie. Albánci se na tuto cestu vydávali buď přes severodalmatské přístavy, odkud pluli dále do Benátek, nebo se spoléhali pouze na mořskou dopravu, s kterou se dostali přes Jaderské moře. Jejich cílem byla především střední a jižní Itálie, a mnozí z nich dokonce pokračovali až na Sicílii, kde se v okolí hlavního města Palerma nachází dnes významná albánská eparchie Piana degli Albanesi. Kromě Itálie hledali Albánci nový domov také v Řecku, zejména na ostrovech Egejského moře a na Peloponéském poloostrově.
Migrace Albánců (XIV.–XVIII. století).
Národní hrdina Skanderbeg
Skanderbeg, celým jménem George Kastrioti Skanderbeg, se narodil v roce 1405 v severní Albánii a zemřel 17. ledna 1468 v albánském městě Lezhë. V dětství byl odveden jako rukojmí k tureckému sultánovi a vychován v islámské víře, přičemž od sultána Murada II. obdržel jméno Iskander, na počest Alexandra Velikého.
Po porážce Turků u Niše v Srbsku v roce 1443 se Skanderbeg přidal k albánskému odporu a přijal křesťanství. Následně obnovil své rodinné dědictví a v roce 1444 založil ligu albánských knížat, kde byl jmenován jejím vrchním velitelem.V období 1444–1466 účinně odrazil třináct tureckých invazí a jeho úspěšný odpor proti armádám Murada II. v roce 1450 z něj udělal hrdinu v celém západním světě. V průběhu let získal určitou podporu z Neapole a Benátek a byl jmenován papežem Kalixtem III. generálním kapitánem Svatého stolce. V roce 1463 si zajistil spojenectví s Benátkami, které pomohlo zahájit novou ofenzívu proti Turkům. Až do konce života úspěšně odolával všem tureckým nájezdům. Po Skanderbegově smrti však citadela v Krujë padla v roce 1478 a Albánie se na několik století dostala pod osmanskou nadvládu.
Busta Skanderbega v Pianě degli Albanesi.
Profesor Mandala z univerzity v Palermu se vyjádřil k postavě Skanderbega jako k významné osobnosti nejen v kontextu albánské, ale i evropské historie. Dále zdůraznil úsilí univerzit o podporu povědomí o Skanderbegovi a arberešské kultuře. „V rámci zachování arberešského kulturního dědictví je Skanderbegova památka uctívána i v italských školách,“ vysvětlil profesor. „Jako příklad lze uvést seminář pro doktorandy z oblasti vizuální kultury, který se uskuteční na Univerzitě v Palermu v prvním prosincovém týdnu roku 2023. Seminář nazvaný 'Skanderbeg na Elysejských polích: Multimediální recepce národního hrdiny v éře humanismu' se zaměří na zobrazení Skanderbega ve figurálním umění, literatuře, hudbě a dalších uměleckých formách, a také prozkoumá jeho ikonografickou historii.“ Podle profesora Mandaly nové generace projevují vůči Skanderbegovi velkou hrdost a zájem, neboť je považován za klíčový prvek albánské a arberešské identity.
Socha Skanderbega v Tiraně. Socha Skanderbega – hrad Kruje v Albánii.
Nejlepší a nejhorší období arberešské minority
Každé historické období má své klady i zápory, své šťastné i smutné okamžiky. V případě Arberešů se tato minorita dočkala stálého růstu materiálních i duchovních životních podmínek. Existovaly důležité epizody, které poznamenaly dějiny albánské komunity v Itálii.
Arberešové sehráli významnou roli v procesu zvaném Risorgimento, který probíhal mezi lety 1815 a 1870. Risorgimento označuje sérii událostí, jež vedly k politickému sjednocení Itálie a jejímu osvobození od staletého rozdělení, což nakonec vyústilo v národní nezávislost. Arberešové, jako integrální součást italské společnosti, se na tomto klíčovém období italské historie rovněž podíleli.
Když se Benito Mussolini ujal moci v Itálii, bylo pro něj zásadní prokázat svou sílu a význam, zejména ve vztahu k Adolfu Hitlerovi a jeho nacistickému Německu. V rámci tohoto úsilí Mussolini zahájil invazi do Albánie, země, která s Itálií do té doby udržovala přátelské vztahy. Tato okupace byla vnímána jako projev fašistické expanze a byla mnohými kritizována, včetně Arberešů, kteří považovali fašistickou okupaci Albánie za čistě politickou a vojenskou demonstraci moci, a tedy jako krok, který byl v rozporu s jejich hodnotami a historickými vazbami na Albánii.
Mezi významná jména patří například
– Francesco Crispi: jeden z architektů sjednocené Itálie. Jako významný politik albánského původu se stal klíčovou postavou v čele hnutí Risorgimento v Itálii. V letech 1893–1896 byl předsedou italské vlády. Kromě arbereštiny ovládal italštinu, řečtinu a sicilštinu.
– Antonio Gramsci: byl významnou postavou italské politické scény. Jako jeden z hlavních zakladatelů Italské komunistické strany v roce 1921, výrazně přispěl k politickému diskurzu v Itálii. Jeho intelektuální vliv přesahoval hranice Itálie. Proslavil se nejen jako politik, ale i jako myslitel a teoretik. Zemřel ve fašistických věznicích. Měl také albánský původ.
Rozdíl mezi arberešským a italským osudem nelze vyjádřit, neboť integrace obou národů je tak hluboká, že společně sdílejí téměř všechny historické události. Války a historické události, které ovlivnily Itálii, se stejně dotkly rovněž Arberešů, a obě komunity spolu sdílely jak temná, tak i snazší období.
Dvojjazyčné ukazatele (v italštině a albánštině) v Piana degli Albanesi, Sicílie.
Proměna vztahů: Arberešové, Italové, Albánci
Při pohybu mezi různými etniky jsme sledovali postoje, které jednotlivé skupiny zaujímají vůči ostatním. I když historie často slouží jako spojovací prvek, není pro všechny stejná a postupy vůči ostatním etnikům se v průběhu času vyvíjely. U některých skupin jsme zaznamenali změnu postojů ovlivněných současnými událostmi, zatímco u jiných došlo ke kontinuitě a posílení vztahů. Tento trend kontinuity a posílení vztahů je zřejmý u Arberešů, Italů i Sicilanů. Arberešové kladou důraz na jazyk, rituály a vše, co souvisí s jejich identitou. I když se cítí být Italy díky generacím svých rodin žijících v Itálii a vlastnímu narození a výchově v této zemi, Arberešové jsou zároveň hrdí na svou odlišnost a tradice. Z pohledu Italů se názory mohou různit, přičemž většina z nich o existenci této komunity ani neví. Pokud však Italové Arbereše znají, obvykle díky geografické blízkosti k jedné z jejich vesnic, bývají k nim vstřícní.
Mezi Albánci a Arbereši dochází k změnám. Albánie, dříve vnímaná jako země předků, je nyní oblíbeným cílem pro turistiku díky své krásné přírodě, gastronomii, moři a příznivým cenám. Avšak Arberešové stále více vnímají Albánce jako cizince a dříve pociťovaná blízkost a porozumění ustoupilo.
Vztahy mezi Albánci a Italy se také vyvíjejí. Historické a kulturní spojení Itálie a Albánie sahá až do dob Skanderbega. Když se papežové rozhodli zasáhnout na Balkáně, poslali tam vojenskou i misionářskou podporu, především františkány, kteří podporovali křesťanskou kulturu, zejména v Albánii. Mnoho albánských katolických kněží odcházelo studovat do Itálie, často bývali dvojjazyční.
Dnes se však tento trend mění. Mladí Albánci se více zaměřují na angličtinu, přesto někteří nadále hovoří italsky, zvláště ti, kteří studují v Itálii. Existují různé dohody mezi italskými univerzitami a univerzitou v Tiraně, umožňující studentům účastnit se programu Erasmus a mezinárodních projektů.
Spletitost etnické identity Arberešů
Při zkoumání etnické identity členů arberešské komunity jsme narazili na mnoho různých názorů. Je důležité zdůraznit, že ani jeden z nich není správný či špatný, protože musíme brát v úvahu i rodinné a společenské pozadí jednotlivých respondentů. Přesto je zde společný prvek, kterým je hrdost na to, že jsou odlišnou etnickou součástí společnosti, v níž žijí. Definují se na základě vlastních přesvědčení, přičemž v jejich identitě vždy figuruje italský, sicilský a arberešský prvek. Někteří Arberešové se identifikují nejprve jako Italové, poté Sicilané a nakonec Arberešové, zatímco jiní se prezentují nejprve jako Arberešové, pak Sicilané a nakonec Italové, pokud cítí silnou vazbu k tradici.
Náboženská tradice
Náboženská tradice Arberešů představuje jedinečný fenomén v dějinách katolické církve. Tato etnická skupina, která se usadila v Itálii, si přinesla bohaté byzantské liturgické tradice, jež byly od počátku katolickou hierarchií respektovány. Ačkoliv Arberešové sdílejí katolickou víru s většinou Italů, jejich náboženské praktiky a rituály vykazují zřetelné rozdíly.
Zásadním prvkem jejich náboženského života je slavení mše podle řecko-ortodoxního ritu. Tato specifika se projevují v několika oblastech, například v tom, že jejich kněží, přestože jsou součástí katolické církve, mohou vstoupit do manželství, a zároveň si uchovávají hlubokou úctu k papeži jakožto duchovnímu vůdci. Dalším výrazným prvkem jejich liturgie je používání chleba místo tradiční hostie při Eucharistii, což odráží jejich byzantské dědictví a je významným symbolem jejich kulturní a náboženské identity.
Arberešové, jakožto součást italsko-albánské církve, se hlásí k katolicismu byzantského ritu. Tato forma katolicismu je pro ně nejen vyjádřením víry, ale i prostředkem uchování a projevu jejich jedinečné kulturní identity, která se vyvíjela po staletí. Tato syntéza východních a západních náboženských tradic je příkladem kulturního a duchovního bohatství, které Arberešové přinášejí do širšího kontextu katolické církve.
Struktura církve je analogická latinské církvi, avšak její duchovní představitelé jsou známi pod jejich řeckými názvy. Biskup, známý jako eparcha, stojí v čele místní církve a je podřízen Římu, tedy papeži.
Italsko-albánský kostel. (www.jemi.it)
Piánská diecéze je přímo závislá na dikasteriu pro východní církve, které funguje jako prostředník mezi papežem a jednotlivými diecézemi. V dikasteriu působí kardinál nebo arcibiskup, který má na starosti výběr jmen potenciálních biskupů. Další významnou postavou je protosyncel, což je obdoba generálního vikáře. Na místní úrovni slouží kněží a faráři, označovaní v jednotném čísle jako papas a v množném čísle jako papades. Nejnižší stupeň svěcení mají jáhni.
Italsko-albánský kněz v Palermu na Květnou neděli. Italsko-albánský kněz a jáhen z Contessa Entellina při žehnání kříže.
Určitou formu adaptace můžeme spatřovat v liturgii, neboť mše svatá se slouží trojjazyčně. V Pianě degli Albanesi se běžně používá arbereština a řečtina. V posledních letech se však začala do liturgie zavádět italština, aby byla mše srozumitelnější pro širší komunitu. V jiných obcích se postupně upouští od používání arbereštiny během mše, a tak se tento jazyk z liturgické praxe pomalu vytrácí. Například v obci Contessa Entellina se arbereština používá jen sporadicky, zatímco řečtina a italština jsou v liturgii dominantní. V sousedních obcích Palazzo Adriano a Mezzojuso již byla arbereština z liturgie vypuštěna úplně.
Arberešsko-italský sborník.
Praktikování a udržování arbereštiny
Charakteristika jazyka
Arbereština (arbëresh) vychází z albánského jazyka a dnes je většinou považována za jeho dialekt. Albánština, stojící jako samostatná větev v rámci indoevropských jazyků, se rozděluje na dva hlavní dialekty: Tosk a Gheg. Na severu Albánie jsou dialekty Gheg a v jižní oblasti se vyskytují dialekty Tosk. Arbereština obsahuje prvky obou těchto dialektů.
Arbereština je dále ovlivněna jazyky jako je latina, slovanské jazyky (zejména srbština), řečtina, turečtina a italština v závislosti na jednotlivých italských regionech, kde Arberešové žijí. Tímto způsobem vznikly různé varianty arbereštiny, jako jsou kalábrijská arbereštiny a sicilská arbereštiny, ale všechny sdílejí základní jádro vycházející ze středověké albánštiny.Arberešská abeceda se skládá jak z latinských písmen, tak několika řeckých. Moderní pojmy se musí vyjadřovat v italštině, jelikož v arbereštině neexistují.
Fiàmuri Arbërit (Vlajka Albánie), arberešský měsíčník z r. 1886.
Albánská známka k 400. výročí vydání publikace E Mbësuame e Krështerë (Křesťanské učení) kněze Luky Matranga (1592), jedné z nejstarších publikací v albánském jazyce.
Bilingvismus a úpadek jazyka
Každý mluvčí arbereštiny dokáže zároveň plynule komunikovat v italštině. Při pozorování komunikace mezi Arbereši se ukázalo, že arbereština má převahu v jejich vzájemných rozhovorech. Přechod mezi arbereštinou a italštinou je pro ně přirozený. Derhemi ve své studii 'The Endangered Arbëresh Language and the Importance of Standardized Writing for its Survival' poznamenal, že ačkoliv většina mluvčích používá arbereštinu pro jednoduché a neformální konverzace, mají potíže s použitím tohoto jazyka v dlouhých a složitých rozhovorech. To vede k postupnému přechodu do italštiny kvůli vlivům a slovní zásobě z tohoto jazyka. Mladí lidé, kteří nejsou v arbereštině zcela zběhlí, se často obrací k italštině i v běžných konverzacích. Derhemi také zmiňuje, že mnoho mluvčích arbereštiny není schopno tento jazyk psát, což je důsledkem nedostatečného vzdělávání v tomto jazyce. Výsledkem je, že i ti, kteří mluví arbereštinou, často vykazují gramatické a lexikální nedostatky.
Situace v Pianě degli Albanesi se také změnila. Mladší generace neovládá arbereštinu tak dobře, jako tomu bylo dříve, a počet mluvčích tohoto jazyka klesá. K úpadku arbereštiny přispívá i zvýšený kontakt s italsky a sicilsky mluvícími sousedními oblastmi.
„Dvacetiletí a třicetiletí mluví arbereštinou bez problémů, zatímco velmi mladí lidé, mladší 20 let, mají s mluvením potíže, ačkoli mluvený projev je přítomen. Těm vyhovuje spíše italština. Kvůli této situaci hrozí tomuto jazyku zánik.“ (Profesor Mandala)
Mnoho arberešských rodičů už svým dětem arbereštinu nepředává tak často. Jedním z důvodů je obava, že by to mohlo ztížit učení se italštině, kterou považují za praktičtější jazyk. K poklesu užívání jazyka přispívá i vysoká míra nezaměstnanosti. Tento faktor vede mladé lidi k hledání pracovních příležitostí ve velkých italských městech a k častějším sňatkům s lidmi z většinové populace.
„Dnes už rodiče jazyk neučí, protože se bojí, že se děti nenaučí italsky.“ (Pietro)Derhemi poukazuje na nutnost stanovit normativní formu jazyka a zdůrazňuje důležitost okamžitého zavedení výuky psané, kodifikované podoby jazyka ve školách.
Role rodičů při předávání jazyka
V případě, že oba rodiče hovoří arberešsky, je pravděpodobnější, že tento jazyk předají svým dětem. Naproti tomu, pokud arbereštinu ovládá pouze jeden z rodičů, děti se obvykle učí převážně italsky. V Pianě degli Albanesi se v posledních letech zvyšuje počet smíšených rodin, kde pouze jeden z rodičů mluví arberešsky, což vede k tomu, že děti jsou častěji vychovávány v italsky mluvícím prostředí. Respondenti zdůrazňují klíčovou roli matek v předávání jazyka dětem. Pokud matka mluví arberešsky, zvyšuje se šance, že dítě si tento jazyk osvojí. Naopak, v případě, že matka tento jazyk neovládá, i když otec ano, stává se pro dítě osvojení arbereštiny obtížnějším.
„Matka má v předávání jazyka silnější roli, protože je rodičem, který je nejvíce doma. Matka je v životě dětí přítomna více než otec, i když pracuje. Děti se vždy uchylují ke své matce.“ (Simona)
Výuka jazyka ve školách
Ve školách v Pianě je výuka arbereštiny zaměřena spíše na básničky, písničky a říkanky než na gramatiku. Většina lekcí probíhá ústně a na většině škol je v současnosti nabízena pouze jedna hodina arbereštiny týdně. Klíčovou roli v udržování výuky tohoto jazyka hraje nadšení a vůle učitelů, přestože často nejsou formálně kvalifikovaní pro výuku arbereštiny. Tento nedostatek kvalifikace spolu s omezeným používáním písemné formy jazyka, která by umožňovala čtení a psaní, přispívá k výraznému poklesu jazykových dovedností mezi Arbereši. Navíc, vzdělávací systém v Pianě se omezuje pouze na základní a střední školy, což nutí studenty hledat vyšší vzdělání mimo tuto oblast, a vede k dalšímu oslabení přítomnosti jazyka ve vyšším vzdělávacím prostředí.
Jazyk a náboženství
Jak již bylo uvedeno, v kostelích v Pianě degli Albanesi se běžně používá arbereština a řečtina. V posledních letech se však začala zavádět pro některá čtení i italština. Naopak v Santa Cristina Gela, kde se slaví římský ritus, se jako liturgický jazyk používá italština. V Contessa Entellina při mši převažuje italština a řečtina, zatímco arbereština se používá jen ojediněle. Při křtinách a svatbách závisí výběr jazyka na rozhodnutí účastníků daného obřadu.
(foodfilebasilicata.blogspot.com)
Chutě Arberešů: Sicilská inspirace
Zajímalo nás také, jak vypadají stravovací návyky arberešské minority. Arberešský způsob stravování není od italského příliš odlišný. Pro Arbereše žijící na Sicílii má blízko právě k sicilskému způsobu stravování. Arberešská kuchyně často přebírá tradiční italské gastronomické vlivy, přičemž v sicilské oblasti, jako je Piana degli Albanesi, jsou tyto vlivy obzvláště výrazné. Rozdíly se vyskytují hlavně v technikách přípravy, výběru ingrediencí a lokálním pojmenování jídel. Jelikož jsme většinu času strávili v Piana degli Albanesi, nahlédli jsme v místní knihovně i do sbírky receptů z roku 2020. Tu s námi prošel i jeden z respondentů. Takto jsme získali hlubší pochopení rozdílů ve způsobu přípravy jídel a zjistili, jaká jídla jsou mezi místními obyvateli skutečně oblíbená.
Například lokální interpretace sicilského dezertu 'Cassata' se vyznačuje méně sladkou chutí a jednodušší prezentací ve srovnání s tradiční palermskou verzí, která je známá svou sladkostí a bohatou dekorací. To ukazuje na zajímavé spojení arberešských a sicilských kulinářských tradic.
V Palermu jsme také ochutnali Arancinu, rýžové krokety, které jsou podle sicilské tradice typické pro svátek Santa Lucia. Tento zvyk udržují i Arberešové, ale Arancinu lze najít i mimo tuto sváteční příležitost.
Během naší návštěvy Piany degli Albanesi jsme měli příležitost ochutnat Cannolo, tradiční sicilský dezert, který je zvláště proslulý právě v této oblasti.
Cannolo se vyrábí ze smaženého těsta a plní se ricottou z ovčího mléka. V Palermu jsme narazili na různé varianty tohoto dezertu, zdobené například pistáciovými oříšky, nakládanou citrusovou kůrou, čokoládou nebo koktejlovými třešněmi. V Pianě však Cannolo podávají v jeho tradiční, nenamáčené formě, což odráží přirozenou chuť a jednoduchost arberešské kuchyně.
Jako zajímavost na závěr této kapitoly lze zmínit naši návštěvu jedné z místních pianských hospod, kde jsme si mohli vychutnat nejen bilingvní konverzace místních, ale i české pivo.
Arberešské tradice: uchování nebo zánik?
V důsledku odchodu mladých lidí z tradičních arberešských vesnic, jako je například Piana degli Albanesi, se arberešské zvyky postupně vytrácejí. Podle výpovědi jedné ženy, žijící v Pianě, je jedním z důvodu odchodu mladých lidí strach o budoucnost. To byl hlavní důvod odchodu i jejích dětí, které opustily Pianu kvůli studiu ve městě.
Podle jiné obyvatelky Piany degli Albanesi bylo dříve snazší si zde uchovat kulturu. V době, kdy v Pianě neexistovala hromadná doprava a městem neprojížděla ani žádná auta, se sňatky uzavíraly jen mezi místním obyvatelstvem, takže se zvyky a tradice udržovaly v rodině po celé generace.
Piana degli Albanesi
Navzdory tomu se v Pianě degli Albanesi a dalších albánských vesnicích v jižní Itálii dodnes slaví různé svátky spojené s albánskou a arberešskou tradicí. Kromě Svátku Ježíšova křtu, při kterém biskup spolu se všemi kněžími pořádá průvod od katedrály a žehná vodě, se v Pianě každý rok koná událost známá jako Lazarův zpěv. Během tohoto svátku se tančí tradiční národní tanec vallje. Každoročně se také v Pianě degli Albanesi slaví Svátek svatého Jiří. Tato slavnost zahrnuje průvod se sochou svatého Jiří, kterou nese dvanáct lidí.
Jedním z význačných svátků pro Arbereše v Itálii jsou Velikonoce (Pashkët). Tento svátek je spojen, více než ostatní, s tancem vallje. Kromě tance se také zpívají národní písně, jako je například Skanderbegova píseň. Během velikonočního období se tradičně podávají speciální pokrmy, včetně červených velikonočních vajíček, a rodiny se scházejí k oslavě. Tento zvyk se v podstatě slaví stejně jako v jiných křesťanských zemích.
Piana degli Albanesi
Podle Pietra, obyvatele vesnice Piana degli Albanesi, vesnice díky těmto slavnostem ožívá. Na druhou stranu jsou podle něj tyto svátky jedinou věcí, která udržuje arberešskou kulturu. „Když se právě nic neslaví, zdá se, že arberešská komunita téměř neexistuje,“ vysvětluje Pietro.
Některá kulturní zvyklosti a prvky v arberešských rodinách se liší od albánských i italských. Například tradiční kroj není typický albánský. I když můžeme podobné kroje vidět v Albánii, arberešský kroj je více ovlivněný 18. stoletím, barokem a také sicilským stylem.
Tradiční arberešský kroj v Pianě degli Albanesi.
Podle profesora Mandaly jsou dnes arberešské zvyklosti blíže těm italským a i zde jako v jiných kulturách je zvykem, že se žena stará o domácnost (vychovává děti, vaří), zatímco muž na druhou stranu zajišťuje finanční prostředky.
Pietro, který je obyvatelem vesnice, kde stále udržují arberešské tradice, tvrdí, že jeho komunita byla vždy kulturně aktivní. V minulosti zde působili významní spisovatelé pro arberešskou komunitu, jako například Giorgio Buzzetta a Luca Matranga. Avšak i přes tuto kulturní aktivitu se Pietro obává, že kontakt s tradicemi a územím se postupně vytrácí. Přestože se tradiční zvyklosti stále dodržují, zachování těchto tradic je stále obtížnější, jak vysvětluje Pietro. Dodává, že liturgické písně jsou nadále uchovávány díky kněžím, kteří se o ně starají.
Svatby a nošení kroje byly také ovlivněny současnou dobou. Dnes na polovině arberešských svatbách nevěsty volí svatební šaty jako kroj, a na druhé polovině svateb jsou k vidění klasické bílé šaty. Podle Pietra dříve nevěsty nosily na svatbách téměř výhradně arberešský kroj, který v dnešní době stále častěji ustupuje klasickým bílým šatům. Pietrův přítel Andrea také poznamenal, že arberešský kroj je často vnímán jako zastaralý, a navíc je dnes velmi drahý.
Tradiční arberešský kroj.
To, že dnes kultura v Pianě a jiných arberešských vesnicích upadá spolu s jazykem, je zjevná věc, kterou nám potvrdilo více informátorů. Je zde ale určitá snaha ze strany mladých aktivistů, univerzitních profesorů a do jisté míry také italské vlády o podporu této minority. Můžeme tedy jen doufat, že arberešská minorita v jižní Itálii neupadne v zapomnění a bude nadále zajímavým kulturním aspektem v historii Itálie i Albánie.
Tradice sousedství
Ve vesnici Piana se tradičně říká „Gitonia gria“, což znamená „sousedství jako příbuzenství“. Tento výraz symbolizuje a v minulosti také prakticky znamenal pevné vztahy mezi sousedy – v nouzi stačilo zaklepat na dveře vedlejšího domu. Tato silná vzájemná podpora mezi Arbereši je jedním z klíčových důvodů, proč se tato menšina dokázala udržet v Itálii po celá staletí. Sousedství zde představovalo jednu velkou rodinu. Večery Arberešové často trávili společným posezením před domy, vyprávěním příběhů a vtipů.
Avšak v současnosti tento kolektivní duch upadá, a nahrazuje ho rostoucí individualismus. Arbereští sousedé se již tolik neznají a sdílení už není běžné. Tento pokles tradičních zvyků byl dále zkomplikován urbanizací vesnic, kde vznikaly nové budovy a měnila se struktura obce. Dříve hustě osídlené oblasti jsou dnes opuštěné kvůli špatné dostupnosti dopravy, což pro místní obyvatele znamenalo nepraktičnost. Mnoho obyvatel z Piany degli Albanesi navíc dojíždí za prací či studiem mimo svou vesnici.
Iniciativy pro zachování jazyka a kultury
Z podnětu Anselma Lorecchia, významného představitele arberešského kulturního života, novináře, básníka a politického aktivisty, byl založen časopis 'La Nazione Albanese' ﴾Albánský národ﴿, který vycházel v letech 1897 až 1924. Tento časopis se intenzivně věnoval politickým a kulturním událostem v Albánii a byl psán albánsky, arberešsky a převážně italsky. V roce 1963 byl vydán první arberešský slovník od kněze Emanuele Giordana. Rovněž je třeba zmínit Giuseppe Schirò di Maggio, arberešského básníka a dramatika, který v současnosti působí jako šéfredaktor časopisu 'Albanian World', psaného výhradně arberešsky. Jeho hry byly inscenovány například v Pianě. Od roku 1982 je zapsán v Řádu novinářů Sicílie a založil Facebookovou skupinu 'Shkruanj Urtësisht Përgjithmonë Arbërisht', což v překladu znamená 'Vždy píši moudře arberešsky'. Je také spoluautorem učebnice 'Udha e mbarë!' ﴾Správná cesta!﴿, která se používá ve školách v Pianě a nabízí komplexní výuku arbereštiny pro všechny věkové a vzdělávací úrovně. Poslední vydání této učebnice bylo publikováno v roce 2001.
Učebnice Udha e mbarë!
Projekt na podporu arberešského jazyka zahájil student Giulio Cuzcenza, který se věnuje studiu počítačové lingvistiky. V rámci tohoto projektu byly v Pianě umístěny letáky s QR kódem a výzvami jako 'Přispějte větou v arbereštině, kterou jste používali v dětství' nebo 'Přidejte poslední větu, kterou jste řekli v arbereštině.' Cílem projektu je shromáždit lingvistická data pro vytvoření jazykového korpusu, což je sbírka textů v daném jazyce, jež slouží pro další výzkum a analýzu. ﴾V listopadu roku 2023 tato databáze obsahovala 1276 vět).
Letáky s QR kódem rozmístěné po Pianě
Dalším projektem je 'The Arberesher', který založili Vito a Salvo Saieva, rodáci z Piany. Cílem tohoto projektu je zpřístupnit arberešskou kulturu širšímu světovému publiku. Jedná se o online magazín, který je publikován na sociálních sítích ﴾Facebook a Instagram﴿ a je inspirován prestižním časopisem The New Yorker. Magazín přináší příspěvky od místních umělců a odborníků na arberešskou kulturu. Obsah je psán jak v italštině, tak v angličtině, čímž se stává přístupným širokému spektru čtenářů.
The Arberesher (Vito a Salvo Saieva) – online magazín (FB, IG) inspirovaný The New Yorker, v italštině a angličtině, dává prostor místním umělcům a odborníkům.
Právní rámec a média
Od 15. prosince 1999 platí v Itálii zákon č. 482/1999, který se zabývá ochranou historických jazykových menšin. Tento zákon uznává existenci dvanácti jazykových a historických menšin na italském území, mezi něž patří albánská, katalánská, německá, řecká, chorvatská, slovinská, francouzská, franko‐provensálská, friulská, ladinská, okcitánská a sardinská menšina. Zákon se zaměřuje na podporu užívání minoritních jazyků ve veřejném sektoru a jejich začleňování do vzdělávacího systému v menšinových oblastech. Umožňuje například používání menšinových jazyků ve školách a na úřadech, povoluje dvojjazyčné označování v obcích a zaručuje občanům náležícím k těmto menšinám právo mít svá jména a příjmení zapsána v dokladech v jejich mateřském jazyce.
Univerzitní centra v Palermu a Cosenze začala vyvíjet jazykové příručky s cílem prohloubit pochopení místních arberešských dialektů. Jako příklad lze uvést publikaci Gramatika dialektu arbëreshe z Piana degli Albanesi.
V roce 2008 byla zahájena činnost vícejazyčné televizní stanice 'Arbëria TV Occitana', která vysílá z Cosenzy v arbereštině a okcitánštině jednou týdně. Program se soustřeďuje na zpravodajství o aktivitách menšinových komunit Arberešů a Okcitánců. Dvojjazyčné nápisy byly zavedeny na mnoha místech, čímž se podporuje jazyková rozmanitost v regionech.
RAI ﴾Radiotelevisione Italiana﴿ je italská veřejnoprávní radiotelevizní společnost, která byla v minulosti opakovaně vyzývána ke zřízení kanálu pro arberešskou komunitu, aby podpořila vysílání v arberešském jazyce. Přesto zatím nedošlo k plnému splnění požadavků zákona o vysílání v jazycích menšin. Tato situace by se však mohla změnit, neboť podle nejnovějších informací byla 7. září 2023 italskému parlamentu předložena žádost o zahájení vysílání v arbereštině. Tuto žádost iniciovalo Federativní hnutí jazykových menšin – Nuova Arbëria, ve spolupráci s profesory z Kalábrijské univerzity, Univerzity v Palermu a arberešskými starosty. Návrh na zařazení arbereštiny do veřejného vysílání byl schválen senátní komisí pro dohled nad veřejnou službou rozhlasu a televize. Podle tohoto rozhodnutí by měla RAI poskytovat vysílací služby pro arberešskou komunitu v Kalábrii v období 2023–2028, ale je nejisté, kdy k tomu dojde. Podle vyjádření našeho hlavního respondenta, profesora Mandaly, se zdá, že tento proces bude dlouhý a složitý.
Program UNESCO
Profesor Mandala se vyjádřil o programu, který má za cíl zařadit arberešskou kulturu na seznam UNESCO. Přestože dosud k zařazení nedošlo, profesor vyjadřuje naději, že se tak stane v budoucnu, což by představovalo významný krok pro ochranu jak arberešské, tak albánské kultury. V roce 2020 profesor Francesco Altimari podal návrh na zahrnutí jarních arberešských rituálů do seznamu světového nehmotného dědictví UNESCO. Projekt s názvem „Great Weather“ se zaměřuje na unikátnost jarních tradic této menšiny. Jeho vznik byl inspirován třicetiletým výzkumem arberešské kultury, který prováděly albanologické katedry univerzit v Kalábrii a Palermu. Výzkumu se také účastnili antropologové a etnomuzikologové z Benátek a Milána. V roce 2022 se projektu „Great Weather“ dostalo podpory od bývalého prezidenta Albánie Ilira Metu. Přesto se zatím (2022) nepodařilo zařadit toto kulturní dědictví na seznam UNESCO.
Závěr
Arberešové v Itálii, jejichž historie sahá až do 14. století, představují jedinečnou etnickou skupinu, jejíž příběh se odvíjí na pozadí prolínání kultur, jazyků, tradic a náboženských praktik. Jejich přítomnost v sedmi italských regionech svědčí o schopnosti uchovávat vlastní identitu v rámci širší společenské struktury. I přes probíhající modernizaci, globalizaci a kulturní asimilaci zůstávají Arberešové hrdí na svůj původ a usilují o zachování svých zvyků, jazyka a byzantského náboženského dědictví. Tato komunita, spojující východní a západní tradice v unikátním symbióze, představuje významnou součást italské i celoevropské kulturní mozaiky. Jejich příběh není pouze svědectvím minulosti, ale i živoucím příkladem důležitosti kulturní a náboženské rozmanitosti v dnešním světě.
