Galicijci ve Španělsku

Veronika Fialová, Lenka Malíková, Viktoriya Talanova

Galicie je autonomní oblastí Španělska, zemí mnoha slunečných dnů, pomerančů na každé ulici a lidmi, kteří by se ochotou pro druhé rozkrájeli. Leží na severozápadním cípu Pyrenejského poloostrova.

Španělsko dohromady čítá 17 regionů, které mají svou vlastní správu a určitou vymezenou oblast. Podle posledního sčítání má Galicie okolo 2,7 milionů obyvatel a zabírá rozlohu 29 575 km². Galicie se dále dělí na 4 provincie: A Coruña (La Coruña), Lugo, Ourense (Orense) a Pontevedra. Hlavním městem, ale nikoliv největším, je Santiago de Compostela.

   
_{Slavná dominanta a pro mnohé cílová destinace Svatojakubské pouti. Katedrála v Santiagu de Compostela a samotné město jsou významnou součástí v historii Galicie.
Santiago de Compostela, 13. 9. 2019}

První zmínky o území máme ze starověku, kdy bylo součástí římské provincie. Na začátku 4. století po Kristu můžeme mluvit už o samostatné provincii Galleaecia, která dostala jméno po starověkém keltském kmenu. Také se jí přezdívalo finis terrae, což v překladu znamená konec světa. Dále pak provincie spadala pod Suébské a Vizigótské říše. Samotné připojení Galicie ke Španělsku vzniklo v rámci Leónu, tehdejšího středověkého království s proměnlivým územním rozsahem, které bylo součástí zemí Kastilské koruny. Zde pak tvořila Galicie španělskou historickou provincii Království Galicie.

Snahy o získání autonomie Galicie prostupují celou historií daného území, kdy vznikala různě silná národní hnutí. V roce 1938 byla po plebiscitu autonomie schválena, avšak kvůli zhroucení státní ekonomiky k ní nedošlo. Při velkém chaosu ve španělských zemích se dostal k moci generál a diktátor Francisco Franco. Tehdejší období se často označuje za tzv. Černé období Galicie, kdy byla jakákoli snaha o autonomii a sebeurčení tvrdě potlačována. Teprve až po pádu režimu byla Galicie prohlášena roku 1981 autonomním územím. Galicie tak může rozhodovat o svých financích a podporovat svojí životní úroveň.

_{Castro de Vigo je část naleziště starého keltského osídlení. Určité části byly částečně zachovány a některé byly zrekonstruovány a zpřístupněny. Nachází se v centru města Vigo na jihovýchodním pobřeží.
Vigo, 17. 9. 2019}

Galicijci mají své specifické povahové rysy. Je jimi počáteční odtažitost, sousedská soudržnost a nerozhodnost. Na přímou otázku většinou nedostanete přímou odpověď. Velmi často používají větné spojení „záleží, tak na půl, jak kdy“. Sami o sobě říkají: „U Galicijce nikdy nevíte, jestli půjde nahoru, či dolů.“ Pokud dáte Galicijcům možnost vás poznat, jsou velmi přátelští, otevření a nápomocní. Jejich denní harmonogram je velmi osobitý. Rodiny se často a pravidelně setkávají a děti se od svých rodičů stěhují do vlastního bydlení až kolem dvacátého osmého roku. Hlavním důvodem jsou finance.

Většina Galicijců je hrdá na svůj původ a zajímá se o svoji kulturu.


<sub>Pověstná forma tapas může obsahovat mnoho variací: chleba, prosciutto, zapečený sýr, mořské plody, sýry a k tomu sklenka vína.
Pontevedra, 16. 9. 2019


Náš respondent Miguel ze Santiaga de Compostela. Miguel má na sobě tradiční oblečení poutníka. Sám vlastní a provozuje ubytování pro poutníky a má několikanásobné zkušenosti se Svatojakubskou poutí.
Santiago de Compostela, 14. 9. 2019</sub>

V Galicii se používají dva úřední jazyky, a to španělština a galicijština. Ve všech oblastech Galicie se používají oba dva jazyky, ale španělština má stále vyšší postavení než galicijština. Převládá hlavně při komunikaci na úřadech, v nemocnicích a veřejných službách. Naopak s galicijštinou se setkáme v každodenní komunikaci, v rodinách a mezi přáteli a také ve spoustě restaurací a v barech. Tento rozdíl mezi nimi prohloubilo období diktatury Franca, za níž byla galicijština zakázána.

V současnosti se Galicijci snaží o obnovu svého mateřského jazyka, například zřízením své televizní stanice. Další možnost mají i studenti škol, ve kterých je výuka vedena v obou jazycích a u závěrečných zkoušek se mohou rozhodnout, jaký jazyk je pro ně komfortnější. I když se může zdát, že jsou si jazyky velmi podobné, oba mají jiný původ a pravidla gramatiky. Galicijština má blíže k portugalštině.

Přestože je Galicie zaměřená i na turismus, velmi málo se tu setkáme se znalostí angličtiny.


_{Používání galicijštiny a španělštiny v Galicii
(Zdroj: Instituto Galego de Estatística, Xunta de Galicia www.ige.eu)}

Jednou z největších oslav jsou Día Nacional de Galicia, které se konají 25. července. Tyto oslavy se konají po celé Galicii, ale nejvíce okázalé jsou v Santiagu de Compostela. 17. května je svátek galicijského jazyka. Mnoho tradic je ovlivněno katolickou vírou. Jedna z nejtypičtějších oslav, San Juan, se koná 24. června. Zde se zapaluje mnoho ohňů a upalují se čarodějnice. Je také tradicí sedmkrát přeskočit oheň a přitom vyslovovat zaklínadla. Po celou dobu se popíjí kávový likér a také zapálený tvrdý alkohol. V Galicii se často setkáme s křížky na křižovatkách. Říká se jim Cruzeiro. Takto je označeno místo, kde přecházejí duchové. Pokud ve vesnici někdo zemře, je pověra, že když by vám někdo zaklepal na rameno, nesmíte se otočit. Také je zde zvyk, že pokud je na stole pohoštění pro všechny přítomné, nikdo nesmí sníst poslední kousek, jako je například poslední oříšek v misce. Pokud to uděláte, budete mít smůlu.

V každém menu v restauraci najdeme širokou nabídku mořských plodů, sýrů a vína. Co neodmyslitelně patří k pohostinství Galicie, je tapas. Tapas je forma předkrmu, který se většinou skládá z bagety, prosciutta, sýrů, oříšků a oliv. Velmi často se setkáme s tradiční vaječnou omeletou s bramborem, která může také být součástí tapas. Galicijci preferují převážně studenou kuchyni. Galicie je velkým vývozcem mořských plodů do celého Španělska.

Většina obyvatel jsou katoličtí křesťané, i když jen velmi malé množství z nich dodržuje pravidelné navštěvování bohoslužeb. Ale stále se zde udržují křesťanské tradice. Pokud se zúčastníme dané bohoslužby, bude převážně ve španělštině.


_{Katedrála v Ourense z 12. století, která dominuje celému městu. Je plně zpřístupněna turistům s průvodcem v mnoha jazycích.
Ourense, 19. 9. 2019}

Významnou součástí náboženské kultury je Svatojakubská pouť (Camino de Santiago). Pouť má mnoho různých stezek, ale všechny mají svůj cíl u katedrály Santiago de Compostela. V dnešní době víra není jediným motivem pro absolvování poutě. Camino de Santigo značně zvyšuje turismus.

Mezi nejvýznamnější a největší města patří Santiago de Compostela, La Coruña, Pontevedra, Combarro, Vigo, Ourense. Každé z měst má jiné zaměření a styl života. A pro své obyvatele je vždy nejlepší to jejich. Nejvíce pracovních příležitostí nacházíme v těchto městech hlavně v automobilovém, rybářském, lodním a turistickém průmyslu.


_{Tradičním doplňkem každého obydlí v Galicii jsou sýpky (horréos). Dříve byly užívány k uskladnění úrody a její kamenné sloupy chrání úrodu před hlodavci. Spojují se také hlavně s městem Combarro, což znamená „Coast with hórreos“. V tomto městě můžeme vidět několik typů různých sýpek.
Combarro, 16. 9. 2019}

Galicijci jsou velmi hrdí na svůj původ a svoji kulturu a historii. Tu by také chtěli více propagovat. Převážná většina by se z regionu neodstěhovala. Aktuálními problémy území jsou urbanizace, identita menšiny jako takové a snaha o ekologičtější myšlení. Chtějí udržet svojí kulturu jako takovou, ale zároveň si uvědomují potřebu vývoje v mnoha oblastech. Je podle nich potřeba najít ideální rovnováhu mezi konzervativní starší generací a inovativním životem nové generace.