Makedonci v Albánii

Město Korče bylo založeno v roce 1490 za vlády sultána Bajezida II., kdy vojska Osmanské říše aktivně pronikala na Balkán. Tehdy byla postavena první mešita na území dnešní Albánie (mešita Mirahori) a islám se postupně rozšiřoval. Město začalo vzkvétat v 18. století díky arumunským přestěhovalcům z Řecka, kteří vytvořili křesťanskou komunitu v Korče, čímž otevřeli dveře i pro ostatní křesťany, včetně Makedonců. Avšak ještě v letech 1030 až 1490 byly tyto země součástí Kolonské a Devolské eparchie, které patřily do Ochridské archieparchie. (Ochrid je město na jihozápadu Makedonie, blízko hranic s Albánií).

Moderní Makedonci považují Makedonii za kolébku slovanské literatury a kultury a město Ochrid je považováno za Jeruzalém pravoslaví. Hlavním důvodem je to, že podle makedonských historiků byla Klementem Ochridským ve městě Ochrid vytvořena cyrilice. Kromě náboženského vlivu Ochridu mělo Korče s tímto městem úzké obchodní vztahy. Makedonští obchodníci byli velice úspěšní v obchodování, a po mnoho let prodávají své zboží stále na stejném místě, které má název „Pazari i vjetër“ (Starý Bazar). Tím lze objasnit výskyt Makedonců v této obci, a naše respondentka Sonella tuto domněnku potvrdila vlastním životopisem. Její tatínek a dědeček se narodili v Korče, a od 13–15 let pomáhali rodičům obchodovat. Stejně tak i Sonella už od 15 let pomáhala tatínkovi. Většina stánků a obchodů na Starém bazaru patří makedonským obchodníkům, kde je zcela normální slyšet jenom makedonskou řeč. Nicméně každý albánský Makedonec hovoří dokonalou albánštinou, a podle našich albánských respondentů nelze ani uslyšet nějaký přízvuk, podle kterého mohou určit, jestli mluví Albánec nebo „cizinec“.

V kontextu toho, že Makedonci považují Ochrid za kolébku slovanské literatury a kultury, je nezbytné říct, že rovněž Korče má mimořádný status v albánské kultuře a historii. Kolem roku 1850 vytvořil Naum Vekilcharši albánskou abecedu a vydal několik knih v albánštině. Koncem 19. století místní Albánci projevili rostoucí potřebu vzdělání ve svém rodném jazyce, a 7. května roku 1887 byla otevřena první škola s výukou v albánštině. Tehdy spolu se vznikem abecedy a albánské literatury vzkvétal v Korče albánský patriotismus, který vzdoroval proti osmanské okupaci. Vláda Osmanské říše trvala až do její porážky v I. světové válce. Území s makedonskou menšinou nakonec zůstalo součástí Albánie, jak určila Mezinárodní hraniční komise, která potvrdila poválečné hranice země.

Žil zde budoucí albánský diktátor Enver Hodža a byl jak žákem, tak později i učitelem v městské francouzské škole. Ilegální komunistické hnutí v Korče se stalo základem Hodžovy Albánské strany práce.

Dnešní podmínky makedonského obyvatelstva žijícího v oblasti Prespa lze popsat pozitivně, protože ve všech vesnicích v této oblasti je povolená výuka v mateřském jazyce menšiny – makedonštině. Makedonci z Malé Prespy zveřejňují noviny „Prespa“ a mají své vlastní rádio. Rozhlasový program v makedonštině je také vysílán v rádiu „Korče“. Pustec má knihovnu s bohatou kolekcí knih v makedonském jazyce jako součást střední školy.

Na druhé straně jsou argumenty makedonské organizace, která tvrdí, že vláda podcenila jejich počet a že jsou Makedonci politicky nedostatečně zastoupeni – v albánském parlamentu nejsou žádní Makedonci. V minulých Helsinských zprávách bylo uvedeno, že Albánie uznává makedonskou menšinu, ale pouze v jižních oblastech. Těm, kteří se identifikují jako Makedonci mimo tyto menšinové oblasti, jsou upírána menšinová práva poskytovaná na jihu, včetně výuky v mateřském jazyce na veřejných školách. Vasil Sterjovski, albánský politik makedonského původu, který bojuje za pravá makedonské menšiny v Albánie, vyjádřil pozitivní očekávání o podmínkách Makedonců v této oblasti, ale zmiňuje: „Jen vyzýváme albánskou vládu, aby uznala menšinu v Korče, a dovolila otevřít makedonské třídy ve školách“.

Přesto existují radikální makedonští a albánští politici. První mluví o tom, že albánská majorita zastrašuje Makedonce v Albánii, kteří už nemohou na veřejnosti říkat, že jsou Makedonci. Příčinou je to, že albánská majorita projevuje vysokou míru nacionalismu, a i v albánských novinách se objevují často agresivní výroky vůči menšinám. Hlavním zdrojem jejich agresivity byl etnický spor v Makedonii, kdy došlo k prvním ozbrojeným střetům na severu Republiky Makedonie, u hranice s Kosovem. Ozbrojenci zde napadli policejní stanici. Albánské politické strany v Makedonii tento krok odsoudily, nicméně během několika následujících týdnů se situace vyostřila a do bojů musela být nasazena i makedonská armáda. Stopy tohohle konfliktu můžeme cítit v Albánii dodnes: když se zeptáte člověka, který by mluvil v makedonštině na jeho národnost, tak buď řekne, že je Albánec, anebo odmítne rozhovor. Stalo se mi to vícekrát… To se ale netýká oblasti Mala Prespa, kde Albánci vůbec nežijí, a Makedonci se zde cítí téměř jako v Makedonii.

Respondent Guri (nar. 5. 7. 1994) – Albánec žijící v Korče (ukončil vysokou školu v Tiraně v oboru mezinárodních vztahů) má k Makedoncům neutrální vztah. Hovoří o tom, že albánská společnost dlouho trpěla tyranií Envera Hodži a předtím ještě delší okupací Osmanskou říší, a proto mají dnes takovou snahu bránit své „bratry“ Albánce buď v Makedonii, nebo v Kosovu, a nevidí že „doma“ jsou jiné národnostní menšiny utlačované od Albánců. Podle Guriho tomu rozumí i většina lidí, ale radikálnější osoby všude vidí možnost pomstít se svým nepřátelům.

Respondentka Sonella poukazovala na malé rozdíly mezi dvěma kulturami, jelikož více než třetina Albánců v Korče jsou pravoslavní, chodí spolu do pravoslavných kostelů a mají podobné zvyky a tradice: třeba „burek“ je společným tradičním jídlem Albánců i Makedonců. Na pravoslavné svátky připravují pastrmku, prasátko na rožni atd.) Podle vzhledu Albánci a Makedonci také nemají výrazné odlišnosti, spíše jsou větší rozdíly mezi samotnými Albánci navzájem (kvůli vlivu Řecka a Osmanské říše). Oba národy mají společné i negativní vlastnosti – nezodpovědnost a nepřesnost. Bohužel 9 z 10 respondentů, s kterými jsme si domluvili schůzku, ji na poslední chvíli zrušili, anebo nezvedly telefon.

Na závěr lze říct, že makedonská menšina v Albánii dnes netrpí žádnými výraznými problémy, ale je do určité míry závislá na situaci na západě Makedonie. Albánci se k makedonské menšině budou chovat podobně, jako se makedonská majorita v Makedonii chová k Albáncům. Udržet rovnováhu v této oblasti je pro oba státy závaznou úlohou.