Krymští Tataři

Krymští Tataři jsou původním obyvatelstvem poloostrova Krym. Během několika staletí tento hrdý národ přežil hodně otřesů. Svou etnickou identitu se jim podařilo zachovat navzdory imperiální politice Ruské říše, stejně jako represivnímu režimu Sovětského svazu.

Po deportaci během 2. světové války do Střední Asie museli Krymští Tataři čekat dlouhá desetiletí, než se dočkali návratu do vlasti – od té doby uplynulo již 27 let. Nyní na poloostrově žije kolem 230 tisíc Tatarů, ale krymsko-tatarská otázka zůstává nevyřešena. Během terénního výzkumu jsem se pokusila zjistit, jaké je dnešní postavení krymsko-tatarského národu na Krymu a jaká je jejich míra nároků na vybudování Krymské tatarské národní autonomie.

Od vstupu Krymu do Ruské federace bylo provedeno několik opatření na urovnání vztahů s krymskou tatarskou populací. Například Ústava Krymu zakotvuje koncept „nadnárodního obyvatelstva Krymské republiky“, který zajišťuje zachování rozmanitosti a originality národních kultur a zajišťuje jejich rovný rozvoj a vzájemné obohacení. V rámci daného opatření se krymsko-tatarský jazyk stal oficiálním, a je na stejně úrovni jako ruský a ukrajinský. Ale situace s jazykem je nejednoznačná. Navzdory oficiálnímu postavení jazyka ani obecné školy, ani univerzity nezabezpečují výuku v krymské tatarštině. Také žádná veřejná organizace nekomunikuje v krymské tatarštině a překladatelé tam také nejsou k dispozici. Dá se pozorovat i tendence snížení znalosti jazyka u krymsko-tatarského obyvatelstva. V dnešní době ovládá jazyk jen starší generace, mládež většinou mluví mezi sebou rusky a projevuje malý zájem o mateřštinu.

Na Krymu byla podepsána také vyhláška o rehabilitaci arménského, bulharského, řeckého, tureckého a německého obyvatelstva a státní podpory jejich oživení a rozvoje. Navzdory zdánlivě dobrým posunům, je podle názoru informátorů, viditelných změn ještě málo, naopak je prý více potlačována svoboda slova ze strany Ruska. Dotázaní poznamenali, že dá se pozorovat určité zlepšení v tatarských okresech, kde se provádí stavba silnic. Od 21. dubna 2019 bude v Simferolu otevřena mešita, na jejíž stavbu krymští muslimové čekají více než 17 let, je to tedy považováno za historickou událost. Vedle mešity bude umístěno Muzeum islámské kultury včetně kurzů islámu.

Po mnoho let existovala palčivá otázka týkající se tzv. „samozachvačennych“ – neoprávněně obsazených – parcel. Jakmile se Krymští Tataři vrátili do vlasti, narazili na problém, že neměli kde bydlet, protože jejich domy byly obsazeny a zároveň bylo téměř nemožné získat půdu od vlády. Tak začal proces neoprávněného obsazování země. Tady je pole – rozbijeme tu stan a postavíme dům! – vzpomínali informátoři. Tento jev velmi zkomplikoval mezietnické vztahy na Krymu, ale tato otázka už byla vyřešena a všechny nelegálně obsazené pozemky byly do roku 2017 registrovány jako nemovitosti získané zdarma.

Mnozí informátoři uváděli, že po návratu na Krym měli velké obtíže se zaměstnáním. Šířila se diskriminace, na základě které Krymští Tataři téměř neměli přístup k obchodním aktivitám, ani k pozicím v politice, kultuře a vzdělávání. To vedlo k tomu, že na poloostrově vznikla určitá dělba práce podle národnosti. Tradičně se krymsko-tatarská populace zabývá maloobchodním prodejem, prodejem zemědělských produktů atd. Vysoké procento Tatarů je zaměstnáno v restauracích. I během terénního výzkumu bylo možné pozorovat velké množství tatarských bister a kaváren.

Jedním z vážných problémů mezi krymsko-tatarskou menšinou je malé zastoupení v krymském parlamentu. Tato situace byla ještě zhoršena zákazem činnosti Mejlisu/Mežlisu – hlavní organizace, která zastupovala zájmy krymských Tatarů. Proto se u Tatarů zvyšuje pocit diskriminace a šíří myšlenka o národní autonomii. Na místo Mejlisu se dostaly nové organizace a mládežnická hnutí, která nadále v povědomí Krymských Tatarů podporují sen o oživení krymsko-tatarské statečnosti. Podle Tatarů je Krym zemí, ve které je potřeba hodně a tvrdě pracovat, a nyní je poloostrov v úpadku. Kdo, ne-li domorodí lidé, uspěje v krajinné úpravě tohoto suchého regionu – vždyť pro ně je jedinou vlastí, kde chtějí žít v míru a v souladu s ostatními národnostmi žijících na Krymu.