Alsasané

Alsasané, nebo také Alsasani, je název etnické minority, která se nachází v bývalém francouzském regionu a francouzské provincii zrušené roku 1790, zvaném Alsasko.

Alsasko se nachází na východě Francie u hranic s Německem a Švýcarskem. Hlavní město regionu Grand Est (vznikl v roce 2016 sloučením regionů Alsaska, Champagne-Ardenne a Lotrinska), ve kterém se Alsasko nachází, je Štrasburk. Tato historická metropole Alsaska, jež leží na levém břehu Rýna, patřila v minulosti střídavě k Německu a k Francii, což ovlivnilo nejenom vzhled tohoto města, ale také celkovou identitu obyvatel. Ať už je to architektura místních domů, tradice, zvyky, pokrmy a v neposlední řadě hlavně jazyk, zvaný alsaština, tato oblast je historickými událostmi ovlivněna opravdu ve velké míře.

Pokud vezmeme v potaz období světových válek, Alsasko patřilo střídavě Německu a Francii hned několikrát. Začátkem první světové války v roce 1914 bylo Alsasko součástí Německé říše, a právě v tuto dobu zde probíhala silná germanizace. Na začátku bylo tolerováno použití obou dvou jazyků, ale postupem času němčina převládla a francouzština byla nadobro zakázána. Před tím, než bylo v roce 1918 Alsasko připojeno k Francii, existovala nezávislá Alsaská republika – pouze však po dobu 11 dní.

Po připojení území k Francii nastala úplně opačná jazyková situace, ve všech směrech se začala upřednostňovat francouzština, která se stala jediným úředním jazykem. Veškerá značení, názvy a ukazatele musely být pouze a jen ve francouzštině.

V roce 1940 bylo Alsasko zabráno Němci, a stalo se tak součástí Říše. Alsasané se však nestali Němci, ale zůstali francouzskými občany. Výjimku tvořili lidé, jejichž předkové se narodili na území Říše – ti se mohli stát německými občany.

Po skončení války území patřilo Francii a francouzština se opět stala jediným úředním jazykem. Na školách byla dokonce zrušena výuka německého jazyka. K vytvoření alsaské autonomie došlo až v roce 1982, se kterou souvisí dvojjazyčná výuka němčiny a francouzštiny na školách.

V případě identity obyvatel v návaznosti na historické události, které předcházely, může být zřejmé, že určení otázky: Kdo vlastně jsem, nemusí být leckdy pro Alsasany jednoduché. Opak je však pravdou, jelikož téměř většina uvádí, že jsou Alsasané a jsou na to patřičně hrdí.

Alsasané mluví tradičním alemánským dialektem, který lze zařadit na úroveň švýcarské němčiny. Alemánskými jazyky hovoří přibližně 10 miliónů lidí a i přesto, že tento dialekt nemá status úředního jazyka, je zařazen mezi oficiální jazyky Francie. Fakt je ovšem takový, že alsaština jako taková se z území Alsaska pomalu a jistě vytrácí. Dle průzkumu bylo zjištěno, že alsaštinu používá převážně starší generace, ale u mladších není tak aktivní. Mladí lidé uvádí, že dialektu rozumí, ale aktivně ho však nevyužívají.

Snaha o revitalizaci jazyka je viditelná. Na školách je alsaština vyučována jako volitelný předmět. Existuje i řada projektů, které se snaží alsaštinu udržet a rozšiřovat. Vše ovšem záleží na tom, jakou prioritu hraje dialekt u obyvatel.

Dialekt a neustálé změny území nejsou jedinými prvky, co tvoří alsaskou identitu tak výjimečnou, jsou to také jejich tradiční kroje, pokrmy a architektura.

Ženské kroje se vyznačují dlouhou sukní a zástěrou s košilí (Hemd) z bavlny na jejíž přední straně byly vyšívané dívčiny iniciály spolu s rokem svatby či dalšími jinými malými dekorativními motivy. Tím nejhlavnějším prvkem, díky kterému se ale místní ženy nejvíce odlišovaly, je pokrývka hlavy (Hüb). Tato pokrývka hlavy, která byla tvořena z dámského čepce s vázáním pod bradou, byla jedinečná velkou zdobenou mašlí na přední straně hlavy.

V případě alsaské kuchyně se setkáváme s určitým ovlivněním ze strany Německa, ale zároveň i z Francie. Mezi typické pokrmy se řadí cibulový koláč, špecle, klobásky, preclíky či foie gras (delikatesa ze ztučněných kachních a husích jater). Pokud chceme zmínit surovinu, která voní po Alsasku téměř ze všech koutů, je to určitě kysané zelí, které je součástí mnoha pokrmů. Alsaská kuchyně je synonymem štědrosti, pokrmy bývají syté a často se servírují velké porce. Alsasko je také známým vinařským regionem. Zdejší vynikající vína jsou převážně bílá a často mají blízko k vínům německým. Neméně významná je produkce piva, v níž je Alsasko mezi francouzskými regiony na prvním místě. Pivovary se nachází např. v Schiltigheimu a Štrasburku.

Co se týče alsaské architektury, je nutno říci, že je její prvky jsou opravdu výjimečné. Hrázděné domy jsou považovány za významnou součást alsaské identity. Přestože se první hrázděné stavby objevovaly již ve 12. století, v dnešní době jsou velmi vyhledávanou záležitostí pro turisty i místní. Stavební firmy i v současnosti stavějí domy s podobnými rysy, aby zachovaly autentičnost území.

Alsasané si velice dobře uvědomují tradiční hodnoty a jsou na ně náležité hrdí. Ať už se jedná o jazyk, který se snaží oživit, tradice, jichž se pevně drží, pokrmy, na které narážíte téměř na každém rohu, či atypickou architekturu, jíž se pyšní – Alsasané mají neuvěřitelně mnoho jedinečností, kterými disponují.