Turci v Rumunsku

Turci v Rumunsku jsou sice vyznáním muslimové, ale rozhodně je nemůžeme označit za novodobé imigranty. Přišli do Rumunska již ve 13. století a s místními obyvateli žijí v naprosté harmonii.

Turků se v zemi nachází okolo 28 000, což tvoří 0,14 % obyvatelstva. Největší počet příslušníků této menšiny žije v oblasti Severní Dobrudže na jihovýchodě Rumunska.

Ve městě Constanța sídlí organizace U.D.T.R. (Uniunea Democrată Turcă din România), která si klade za cíl udržet naživu jazyk, náboženství a identitu turecké minority v Rumunsku. Jejich původ zůstává velice důležitým tématem, i když se sami považují za hrdé rumunské občany.

O příchodu svých předků mají rumunští Turci i legendu, která se vztahuje k dříve významnému městu Babadag v okrese (județ) Tulcea, jehož současný počet obyvatel je 10 tisíc. Do této oblasti prý přišla turecká armáda a na místě, které si vybrala k usazení, vybudovala vlastní město, jenž stále nese stejné jméno.

Pro rumunské Turky je město Babadag stále velmi důležité a často je navštěvují. Mezi známé postavy této legendy patří Derviš, který podle ní mluvil o toleranci a míru mezi všemi obyvateli a nabádal Babadagany ke spřátelení s obyvateli země, ve které se zabydleli.

A opravdu – nevyskytují se zde ani žádné konflikty s jinými etnickými menšinami, které tvoří zejména Tataři, Romové, Maďaři, Řekové. Navzájem podporují a financují nejrůznější akce a aktivity spojené s uchováním jednotlivých kultur.

Mezi největší rozdíly mezi Turky v Rumunsku a Turky v Turecku je v pohledu na islám a jeho celkovém chápaní. Jako menšina jsou rumunští Turci hodně ovlivněni kulturou svých domácích sousedů Rumunů, a jsou proto daleko liberálnější.

Dalším rozdílem je samotný turecký jazyk, který se po staletí vyvíjel jinak v Rumunsku než v Turecku. Kvůli tomu mají místní Turci svůj specifický přízvuk a z pohledu tureckých Turků mluví příliš knižně.

I některé tradice mohou mít své lokální odlišnosti nebo existují pouze v některých oblastech.

Své svátky slaví často i s rumunskými křesťany a naopak s nimi slaví i jejich svátky. Není tedy překvapením, že mladé turecké rodiny zde slaví i křesťanské svátky jako Vánoce a Velikonoce. To je způsobeno i tím, že jsou časté turko-rumunské sňatky (až 30 % Turků si bere osoby jiného vyznání než muslimského, 70 % si potom bere pouze muslimy, přitom nezáleží, zda jsou přímo z tureckého etnika). Smíšené sňatky jsou čím dál častější a na řadě členů unie už nejsou znát typické turecké znaky, a tudíž je nelze na první pohled rozeznat od Rumunů.

Turci nepřestali být velmi soudržnou skupinou ani během dlouhé komunistické éry, kdy jakákoli činnost spojená s náboženstvím byla zakázána. Náboženství praktikovali nadále, avšak potají. Režim pociťovali stejně jako jejich křesťanští sousedé, kteří museli čelit stejným problémům.

Turci v Rumunsku nikdy nepoznali silnou diskriminaci jako ostatní turecké komunity na Balkánu. Rumunsko vždy považovali za svůj domov.