Turci a Tataři v Rumunsku

Rumunsko je země bohatá na etnické menšiny. Přestože podíl jednotlivých menšin nemusí být v celorumunském měřítku příliš vysoký, většina národnostních menšin tvoří souvislé osídlení. V dané oblasti pak bývá příslušná menšina výrazně znatelná.

To je příklad i rumunských Turků a Tatarů. Turků se v zemi nachází okolo 28 000, což tvoří 0,14 % obyvatelstva. Tatarská skupina je menší, tvoří ji okolo 22 000 obyvatel (0,12 %).

Nejhojnější výskyt zástupců těchto menšin se nachází v oblasti Severní Dobrudže na jihovýchodě Rumunska.

Turky i Tatary nejvíce spojuje náboženství islám, které do velké míry určuje jejich identitu.

I když náboženství je považováno za velmi důležité, dnes již zdaleka není každý Turek či Tatar muslimem. To je způsobeno i skutečností, že rumunské muslimky se často vdávají za muže nevyznávající islám, a pak přijmou jeho náboženství. Toto je v koránu sice zakázáno, ale zákaz dnes není tak striktně dodržován. Většina rumunských muslimek také nenosí hidžáb.

V této části Rumunska je velké množství mešit. Mešity byly v minulosti otevřeny každý pátek, dnes je ale většina z nich otevřena pouze při zvláštních příležitostech.

Turecká a tatarská menšina v Rumunsku tvoří velmi pospolitou a soudržnou skupinu. Dříve vystupovali společně pod jménem Democratic Union of Tatar, Turkish Muslims from Romania (U.D.T.T.M.R.). Turci se časem odpojili a vytvořili vlastní organizaci se jménem Uniunea Democrată Turcă din România (U.D.T.R.).

Obě organizace – turecká i tatarská – vydávají svůj vlastní časopis, který je psán v národním jazyce a zároveň v rumunštině. Existuje i rádiová stanice „Radio T“, která vysílá ve třech jazycích, a to v tatarštině, turečtině a rumunštině. V rumunském televizním vysílání pro oblast Dobrudže je vyhrazena jedna hodina v tatarštině. Mladí se často stydí mluvit svou mateřštinou, ačkoliv dobře rozumí. Organizace se je v tomto ohledu snaží podpořit. V rumunských školách si žáci mohou zvolit turečtinu nebo tatarštinu jako jazyk a výuka se specializuje i na historii či náboženství Tatarů a Turků.

Pokud by měli Turci být něčím typičtí, pak je to jejich pohostinnost. V Rumunsku vám také za žádné okolnosti nezapomenou nabídnout šálek kávy a něco drobného k zakousnutí. Tím se liší od tureckých Turků, od kterých byste mohli očekávat spíše tradiční čaj.

Turecká a tatarská kuchyně se v mnohém neliší a často jsou velmi ostré, proto k žádnému jídlu nesmí chybět čerstvý chléb a tradiční jogurtový nápoj ayran. Nejtradičnější polévkou je podle rumunských Turků kervansaray, která je podobná našim vývarům. Velmi oblíbené jsou také masové kuličky nebo záviny z ovčího a hovězího masa zabalené ve vinných listech, zvané sarmy (pro tureckou menšinu v Rumunsku je typické podávat sarmy v zelí). Pro Turky v celé oblasti Dobrudže je potom typický smažený závin yarimca plněný masem (nejčastěji ovčím) a cibulí.

Rumunští Tataři potom za své tradiční jídlo považují čiburekki, což je koláč smažený v oleji a jsou hrdí na svůj jedinečný nápoj kumiz, který se vyrábí z koňského mléka.

Rumunští Turci i Tataři jsou velmi hrdí na svoje kořeny, proto si zejména v menších městech či vesnicích často udržují malá muzea s tradičními nástroji, oblečením a dalšími předměty. Turecké muzeum se nachází například ve vesnici Cobadin a tatarské v Constanțe, největším městě rumunské Dobrudže.

Členové obou minorit se mezi sebou nejčastěji setkávají během svateb, pohřbů a také oslav některého ze svátků, které se nejčastěji pojí s islámem.

21. března se jako všude na světě slaví jaro, ale v tureckém podání je tato oslava zvaná nevruz a je provázena legendou o Eldenekou (Hoře oceli), kde po 400 let měli přežívat čtyři přeživší Turci, kteří se naučili opracovávat ocel. Díky tomu se dostali z hory a mohli dále žít.

Pro rumunské Turky je důležitý také 6. květen, kdy se slaví svátek hidirellez (den mrtvých). Lidé dávají sladkosti na hroby svých blízkých a modlí se za jejich duše.

Velmi slavnou událostí, ne však svátkem, je sunnet. Tato oslava se týká pouze chlapců, protože jde o oslavu jejich obřízky. V Rumunsku se obřízka na rozdíl od Turecka nedělá chlapečkům hned po porodu, ale až mezi třetím a čtvrtým rokem.

Tataři v Rumunsku stejně jako Turci slaví nevruz i hidirellez. Mají ale několik významných dnů, které jsou dokonce uznané v rumunském kalendáři. Těmi jsou 5. květen jako den tatarského jazyka, 18. květen jako den výročí deportace a genocidy krymských Tatarů a nakonec 13. prosinec jako rumunský den Tatarů.

Mimo tyto svátky také v září pořádají každoroční tatarský festival, který zahrnuje tradiční tance, jídlo i sport zvaný kurash (tradiční wrestling, jehož vítěz musí tančit s ovcí na zádech).