Turci v Bulharsku

Mezi nejpočetnější menšinu Bulharska patří Turci, s počtem 588 318 osob v roce 2011, což je 8 % celkové populace. Počet příslušníků turecké menšiny v Bulharsku se ovšem v posledních letech stále snižuje. Nejvíce jich bylo roku 1880, kdy tvořili 24,4 %.

Ve 14. století, kdy Turci dobyli první bulharské město Veliko Tarnovo, začala jejich nadvláda nad Bulharskem, která trvala až do roku 1878, kdy se Bulharsko stalo nezávislé a Turci začali emigrovat do Turecka (které v té době ještě bylo Osmanskou říší).

Mezi nejhorší roky podle slov příslušníků současné turecké menšiny patří roky 1984 až 1989. Tehdejší komunistická vláda započala radikální program, který přinutil Turky k asimilaci. Zástupci této menšiny v Bulharsku však tvrdí, že tento proces začal již mnohem dříve. Roku 1971 byla zastavena výuka v turečtině. Bylo zakázáno modlit se, dodržovat zvyky, mluvit turecky a součástí vyvrcholení tohoto procesu byla i nařízená změna tureckých jmen na bulharská. Ne všichni však hodnotí tento proces negativně, jelikož to byla doba, kdy byl dostatek práce. Po tomto procesu už obnova tureckých institucí nenastala. V Bulharsku sice můžeme najít 3 muslimské školy, avšak výuka v nich probíhá v bulharštině.

Mezi oblasti s nejpočetnějším zastoupením Turků patří provincie Kardžali na jihu a Šumen na severovýchodě Bulharska. Ve stejnojmenných městech žijí Bulhaři i Turci v poměrně bezproblémovém soužití. V jejich okolí najdeme i obce s jednoznačnou převahou tureckých obyvatel. Tímto typem je například i vesnička s názvem Duždovnica ležící několik kilometrů severozápadně od města Kadržali. Mají zde vlastní pozoruhodnou mešitu a lidé se zde dorozumívají pouze turecky.

Bulharsko nemá žádnou oficiální organizaci, která by Turky sdružovala. Přestože v Bulharsku ústava zakazuje vytváření politických stran na národnostním základě, Turky se snaží podporovat a hájit jejich názory politická strana s názvem DPS (Движение за права и свободи / Hak ve Özgürlükler Hareketi / Hnutí za práva a svobody). Strana se po volbách v roce 2014 stala třetí nejsilnější stranou (téměř 15 % hlasů) a v bulharském parlamentu má 38 poslanců. Přesto ze strany Bulharů i v dnešní době můžeme částečnou diskriminaci pozorovat.

V každém z 26 bulharských regionů můžeme najít neoficiální kulturní institut, který se nazývá čítárna. Je to místo, kde se schází lidé z měst nebo vesnic kvůli nejrůznějším sociálním aktivitám. Mají vlastní folklorní skupinu, orchestr, badatelský klub a dokonce toto místo funguje někdy i jako divadlo.

Turci si udržují i vlastní společenské festivaly. Mezi nejznámější patří Trdlik, který probíhá každý rok v září, letos se konal již 11. ročník. Během festivalu probíhá soutěž v pletení ponožek. Tu vyhrává ten, jehož ponožka skončí nejdelší. Účastní se muži i ženy, avšak v loňském roce tato soutěž probíhala poprvé jen mezi muži. Na festivalu se podává staré tradiční jídlo kiškek, což je kuřecí maso připravované na ohni a žito.

Turci jsou na první pohled od Bulharů těžko k rozeznání. Hlavním prvkem, který je odlišuje, je jejich jazyk a náboženství – tedy islám. V soukromém životě používají všechny generace Turků v Bulharsku specifický turecký dialekt. Při oficiálních příležitostech ovšem hovoří bulharsky.