Německojazyčné skupiny v Itálii

Ondřej Křížek

Walseři

Migrace Walserů do Itálie, a vlastně do východních Alp jako celku, probíhala během středověku v několika vlnách. Nyní žijí na území čtyř států – Švýcarska, Itálie, Lichtenštejnska a Rakouska. V Itálii jsou zastoupeni především v regionu Aosta, v provincii Verbano-Cusio-Ossola a Vercelli. Tato časová i geografická roztříštěnost zapříčinila značné rozdíly v jazykových dialektech, které mají své kořeny ve švýcarské alemanštině. V současné době jsou všechny podoby walserštiny nejen značně odlišné od standardní němčiny, švýcarské němčiny, ale částečně i mezi sebou. Ve většině oblastí je jazyk Walserů v podstatě mrtvý a pouze několik lidí se považuje za členy tohoto etnika. Většinou mají v rodině pouze jednoho žijícího předka, který měl oba rodiče Walsery.

Jednou z obcí, kde se stále Walserové a jejich jazyk vyskytuje ve větším množství, je Alagna v provincii Vercelli sousedící s regionem Aosta. Vzdušnou čarou jsou údolí Walserů vzdálená přes provinční hranici pouhých několik kilometrů. Po silnici však musíte objet horský hřeben a urazit kolem 150 kilometrů. V obci samotné se mnoho mluvčích nenachází. Ti se soustřeďují v menších osadách na úpatí okolních kopců, jelikož se jedná o zemědělské komunity se stále se udržujícími řemesly orientujícími se na zpracování dřeva. Jejich typický architektonický styl se stal jakousi vizitkou i pro lyžařské středisko – Alagnu, která toho využívá k podpoře cestovního ruchu. Můžeme zde najít mnoho domů a hotelů inspirovaných touto jedinečnou architekturou. V Alagně se nachází i zrekonstruovaný skanzen, který slouží jako muzeum.

Pravděpodobně nejvýznamnější zastoupení mají Walserové v regionu Aosta. Může to být způsobenou značnou autonomií tohoto regionu, který je oficiálně dvojjazyčný (francouzština a italština) se značným zastoupením franko-provensálštiny. Walserové zde obývají jediné táhlé údolí Valle del Lys s několika obcemi. I tady najdeme pouze malý počet mluvčích a většina dětí má jednoho z rodičů italské národnosti. Na základních školách se vyučuje italština a francouzština, později se přidává angličtina. S přechodem na střední školu mimo údolí se většinou vybírá jako čtvrtý jazyk němčina a pro ten mateřský tedy již není místo.

Etnická identita je částečně využívána v rámci cestovního ruchu. Místní komunity mají jinak spíše zemědělský ráz. Nicméně v obci Issime se nachází úřad veřejné správy, který zastřešuje speciálně některé potřeby Walserů, a v obci Gressoney-La-Trinité bylo zřízeno etnografické muzeum. Na rozdíl od obce Alagna zde funguje asociace podporující rozvoj walserské identity.

Cimbri

Další z pěti německojazyčných menšin v Itálii jsou takzvaní Cimbri, s nimiž se můžeme potkat v několika italských provinciích. Počet příslušníků tohoto etnika se od dob Mussoliniho italianizace neustále zmenšuje a podle posledních průzkumů čítá pouhý 1 tisíc mluvčích. Pokud hovoříme o skutečných mluvčích, toto číslo je pravděpodobně daleko menší. V Itálii se příslušníci etnické minority hlásí ke své identitě prostřednictvím mateřského jazyka, což nemusí korespondovat s tím, zda ho skutečně znají. Z terénního výzkumu vychází opravdový počet mnohem nižší. Nicméně, co se příslušníků etnické menšiny týče, toto číslo může být správné. Pokud se však zeptáme představitele Cimbri, většinou se označí jako Ital.

Původem jihobavorský dialekt se společně se svými mluvčími dostal do severní Itálie již ve 13. století. Jeho název Cimbro či Zimbar, stejně jako název etnika, se odvozuje od zručnosti jeho příslušníků při práci se dřevem, díky které byli vítanými hosty v cizím kraji a byli schopni si zajistit živobytí. Postupně se jihobavorský dialekt přeměnil v dnes téměř samostatný jazyk, kdy se německý a Cimbri mluvčí jen těžko dorozumí. Za tento fakt může zejména izolovanost hor-ských údolí, ale také jistá semknu-tost a odcizenost komunity v novém prostředí.

V dnešní době se za enklávy Cimbri považují tři oblasti – společenství obcí Sedm komunit (Siben Komoine), Třináct komunit (XIII Komaun) a samostatná obec Lusern (Lusérn). Společenství Sedm Komunit se nachází v provincii Vicenza a několik posledních mluvčích můžeme nalézt v obci Roana, která se také chlubí muzeem zaměřeným na současnost a minulost Cimbri.

Třináct komunit v provincii Verona provází stejný osud jako předcházející oblast. Ve většině obcí již nenajdeme aktivní mluvčí a pouze pár takových, kteří mají alespoň žijícího příbuzného považujícího se za Cimbri. Pouze obec Giazza zažívá jistou renesanci a využívá k tomu turistického zájmu. Můžeme zde najít jména ulic, domů a různé další cedule v mateřském jazyce.

Nejvýznamnější enklávou je obec Lusern, kterou můžeme najít v provincii Trentino. Silný statut autonomie a významný počet německojazyčných Jihotyrolanů vede k pozitivnímu přístupu k dalším etnickým menšinám. Obci se proto dostává od provincie výraznější politické a finanční podpory. Tato podpora se odráží například v prvotřídní několikaposchoďové budově muzea, ale hlavně ve výuce Cimbro v místní škole.

Cimbri do budoucna nehledají žádnou formu autonomie. Spíše doufají v kooperaci s italskou většinou a udržení své historie v povědomí. Výjimkou je obec Lusern, která se aktivně snaží o revitalizaci původního jazyka.

Mòcheni

Podobně jako Cimbri i etnická menšina Mòcheni pochází historicky z jižního Bavorska. Původem pravděpodobně poddaní pánů s pravidelnými styky s Římem, kteří zajišťovali výrobu potravin a částečně i obsluhu místních dolů, se postupně usadili v údolí Valle dei Mòcheni (či Bernstol) východně od města Trento. Izolace od německojazyčné většiny zapříčinila proměnu jihobavorského dialektu ve spíše samostatný jazyk, který je německému mluvčímu jen těžko srozumitelný.

„Údolí Mòchenů“ se skládá z několika obcí, ve kterých většina obyvatel ovládá svůj mateřský jazyk a italštinu. Výuka jazyku Mòcheni se v 90. letech na krátkou chvíli dostala do výuky základních škol. Většina rodičů to však nepovažovala za hodnotný vklad do budoucnosti svých dětí a výuka záhy přestala. Toto se odrazilo v poklesu počtu mluvčích z 2 276 k roku 2001 na 1 660 v roce 2011. Nicméně skrze rodinné prostředí se jazyk mezi příslušníky mladší generace částečně udržel a v současné době zažívá také jistou obrodu.

Jelikož se údolí nachází v provincii Trentino, která má ze své podstaty vstřícný vztah k menšinám, dostává se celé oblasti potřebné podpory. Oproti německojazyčným menšinám v jiných provinciích mají Mòcheni mnohem významnější finanční a politické prostředky. Údolí má tři zástupce ve zvláštním úřadě zabývajícím jeho potřebami, zřízeném v hlavním městě provincie Trentu.

Značnou roli zde hraje i místní institut v Palù del Fersina, který se stará o rozvoj a zachování etnografického a kulturního dědictví. Jeho činnost spočívá především ve sběru a publikování různých materiálů. Dále se často podílí na pořádání kulturních či vzdělávacích akcí. S podporou tohoto institutu se pravděpodobně v následujících letech začne mateřský jazyk vyučovat jako dobrovolný předmět v místních školách. Vzrůstající cestovní ruch a zájem o etnické a kulturní unikáty může znamenat spíše pozitivní vývoj pro tuto menšinu a uchování její identity.