Huculové na Ukrajině a v Rumunsku

Na jihovýchodě pohoří Karpat, kde Ukrajina hraničí s Rumunskem, se můžeme setkat s etnickou skupinou Huculů. Jsou to horalové, pro něž byl od dávných dob hlavním způsobem obživy chov ovcí, řezbářství a dřevorubectví. Dodnes je u nich zachována vášeň pro výrobu řezbářských výrobků a tradice, kdy pastýři vyprovází ovce do hor.

Většina zahraničních zdrojů toto etnikum označuje jako podskupinu Rusínů, ale v ukrajinských zdrojích je považují za etnickou skupinu Ukrajinců. Samotní Huculové se v první řadě označují jako Huculové, v druhé pak jako Ukrajinci (na základě výpovědi respondentů).

V roce 2001 proběhlo první, a zatím jediné sčítaní lidu na nezávislé Ukrajině, podle kterého se k huculské národnosti přihlásilo 21 400 lidí.

Na Ukrajině není vymezení etnika jako minority vůbec znatelné, ba naopak, Huculové jsou vnímáni jako „naši“. Nepatrně se liší tradicemi, způsobem života a jazykem. Ukrajinci v Huculech nevidí odlišné etnikum, ale pouze skupinu Ukrajinců, kteří se od ostatních liší kvůli své geografické poloze. Huculové obývají horské oblasti Karpat na západě Ukrajiny. V posledních letech je na Ukrajině snaha o revitalizaci ukrajinské duchovní kultury, a právě jako příklad jejího zachování jsou často uváděni Huculové, jejich tradice a kroje.

Na Ukrajině Huculy najdeme především v Zakarpatské, Ivanofrankivské či Černovické oblasti. V Rumunsku to jsou oblasti Maramureš a Suceava. Přestože toto etnikum mezi sebou na různých stranách hranic neudržuje pevné vztahy, mají mnoho společného. Odlišnosti ve vzorech na krojích, v jazyce či tradicích jsou nepatrné. V dnešní době je snaha o určité sjednocení ukrajinských a rumunských Huculů. Tento cíl je však těžké naplnit.

V Rumunsku je situace Huculů odlišná. Protože mluví jiným jazykem, mají odlišné tradice, jsou zde vnímáni jako minorita. Ale i zde jsou zařazováni jako podskupina ukrajinské minority. V dnešní době je huculských vesnic v Rumunsku jen několik. Přesný počet je těžké určit, jelikož ve velkém množství vesnic lidé huculštinu přestávají používat. Mnoho Ukrajinců i Huculů se asimiluje a přebírá rumunskou identitu. Tam, kde je huculský duch ještě živý, se lidé snaží udržovat tradice a jazyk. O znovuobnovení tradic projevují velký zájem i mladší generace. Například svatební obřady probíhají v huculských krojích a podle huculských tradic.

Postavení Huculů na Ukrajině je výrazně lepší než v Rumunsku. Mají zde svá muzea (jedno můžeme najít v Kolomyji, Ivanofrankivské oblasti), vydávají své časopisy, mají spolky a také se zde pořádá každoroční festival Huculů a Huculštiny (letos proběhl jeho 23. ročník). Oproti tomu Huculové v Rumunsku nemají muzea ani spolky. Ovšem ve vesnici Valea Vișeului se zachoval dům s pamětní deskou Havryla Klympuše, huculského básníka a dřevorubce.

Huculové, ať už na Ukrajině či v Rumunsku, jsou velice pracovití lidé, kteří lpí na svých tradicích a jsou hrdí na to, kým jsou.