Walserové

Walserové (nebo také Walseři), jsou potomci německých (alemanských) kolonistů pocházejících z Horního Wallisu, usazujících se ve 13.–15. století ve vysokohorských alpských oblastech Švýcarska (kantony Wallis, Graubünden, zčásti Ticino) s přesahy do severní Itálie (severní Piemont, Aosta), Lichtenštejnska a západního cípu Rakouska (Vorarlberg, Tyroly). Ve svých nových sídlech byli v tehdejším feudálním systému nadáni řadou práv a svobod.

Walserové se dosud vyznačují osobitou tradiční materiální a duchovní kulturou, zejména ve spojitosti s alpským hospodařením. V posledních desetiletích však již došlo ke značnému narušení a rozpadu roztroušených walserských komunit, k vylidňování vesnic a počínající ztrátě jejich typického nářečí.

Většina obyvatel hovoří kromě němčiny také zvláštním dialektem alemánské němčiny, který je velmi odlišný od klasické němčiny a pro toto etnikum je typický. Tento dialekt je převážně používán v rodinách a na pravidelných sešlostech celé této komunity, které se konají každé 4 roky. Kvůli snižujícímu se počtu walserského obyvatelstva se ale toto nářečí podaří zaslechnout v lichtenštejnských a švýcarských vesničkách jen málokdy. Toto nářečí vzniklo delší izolací obcí od komunity a odlišuje se podle toho, v jaké oblasti či zemi Walseři žijí.

U obyvatel alpských vesniček s dřevěnými domky bychom mohli najít několik pokrmů, které ale musely být jednoduché a nesměly stát mnoho peněz.
Většina lidí byla farmáři, a tak základem jejich jídelníčku byly hlavně mléčné produkty z jejich chovu – mléko, sýr, mléčné (a později i rýžové) pyré. Oblíbená byla také jídla z brambor, a to především zapečené brambory s vepřovým sádlem. Do walserského jídelníčku patří i zelí a také maso, které je nejčastěji uzené.

Samozřejmostí u walserského obyvatelstva jsou svátky a tradice, většina z nich se však neliší od těch lichtenštejnských a švýcarských. Mimo tradic, jako jsou Vánoce, Nový Rok a Velikonoce, dodržují Walseři jednu poměrně netradiční. Při narození dítěte dostane novo-rozeně chléb s brusinkami, který je mu seslán jako dar od Matky Boží Panny Marie. Další poměrně odlišnou tradicí je průběh walserského pohřbu. Než se tato smuteční událost uskuteční, procházejí lidé na hřbitov smuteční bránou, která je ozdobena smutečním kvítím.

Dá se říci, že převážná většina walserského obyvatelstva jsou katolíci. Někteří navštěvují kostely pravidelně každý týden a jiní jen o svátcích.
Výjimku tvoří Walseři v oblasti Werdenberg u Bernu a v některých údolích kantonu Graubünden. V 16. století rozhodly úřady v Bernu, že se má obyvatelstvo ve všech podřízených obcích stát protestanty, a určily tak i náboženskou příslušnost místních Walserů. V největším švýcarském kantonu Graunbünden se ale každá obec mohla sama rozhodnout, jakou konfesi přijme. Proto se tedy ve švýcarských alpských vesničkách najdou i Walserové, kteří se řadí k protestantům.

Kristýna Jandáková, Nikola Kociánová, Veronika Pozníková, Aneta Rosenhoferová