Huculové na Ukrajině

Huculové jsou východoslovanské etnikum rusínského původu, žijící na území Ukrajiny a to především na západě země v Ivano-Frankivské, Černovické a části Zakarpatské oblasti. V Zakarpatské oblasti je centrem tohoto etnika město Jasiňa, více na východ, v Ivano-Frankivské oblasti je to město Kolomyja. Většina Huculů v současné době žije vysoko v horách, kam se lze dostat jedině pěšky.

V minulosti se Huculové hlásili k Rusínům, avšak v důsledku asimilace se dnes většina těchto obyvatel hlásí k ukrajinské národnosti. Spíše než národnostní sebeidentifikace je pro Huculy důležitá příslušnost k regionální skupině.

Většina Huculů se hlásí k řeckokatolické nebo pravoslavné církvi a věřící je dá se říct každý druhý.

Huculové jsou jednou z pěti (Lemkové, Bojkové, Huculové, Doliňané a Verchovinci) podskupin Rusínů, kteří žili na území Podkarpatské Rusi již za Rakouska-Uherska a stejně jako ostatní skupiny Rusínů, i Huculové si svou kulturu zakládají především na folklóru a lidových tradicích. Počet lidí hlásících se k huculské minoritě však klesá a to kvůli nátlaku ze strany ukrajinské vlády, která neuznává regionální menšiny.

Etnická skupina Huculů žije především na svazích Karpat a to především kvůli chovu a pastvě ovcí. Na pastvě ovce většinou hlídá starší ovčák, který se potom také stará o dojení a výrobu sýra – brynzy. Vyrobený sýr se z části dá majitelům ovcí a zbytek se prodá na místních trzích. Díky ovcím mají Huculové také dostatek ovčí vlny, která je důležitá pro typický oděv, především tedy ten zimní – na vlněné vesty, kabáty, čepce, rukavice, aj.

Co se týče kultury, jsou Huculové výborní hudebníci, typickým hudebním nástrojem pro toto etnikum a žádné jiné je trembita – dlouhá dutá dřevěná trubka, která vydává velmi pronikavý zvuk. Tento nástroj dříve prý sloužil místo telefonu, Huculové si s ním přes celá široká údolí dávali signály o různých sešlostech, ale hlavně se tím ohlašovaly začátky různých svátků – těch pravoslavných a řeckokatolických. Huculové mají též řadu různých národních písní, obzvlášť známé jsou tzv. kolomyjky – kombinující folkové tance s rychlými zvučnými a vtipnými slokami. Kolomyjky pochází nečekaně z Kolomyji, kde jsou žánrem mnoha místních hudebníků. Na Kolomyjky se tančí během národních sešlostí, na svatbách, festivalech, nebo jen tak pro zábavu.

Huculové jsou velmi pracovití, umí vše – ať už jde o chov ovcí, obdělávání půdy, sekání dřeva, ruční praní, a dále zájmové řezbářství, keramika a samozřejmě tedy nesmí chybět dámská činnost – vyšívání a pletení. Huculovi v šatní skříni nesmí chybět alespoň jedna vyšívaná košile s lidovými symboly, jako např. s vlčími máky či kalinou.

Podle Huculů je také pojmenováno plemeno koní – hucul, které se původně chovalo v rumunské části – Bukovině. Jde o paradox – když se lidí zeptáte, zda znají Huculy, většina z nich zná spíš ono plemeno koní, než etnikum, což je škoda, protože Huculové jsou velmi pohostinní, poctiví, pracovití a přátelští. Sami říkají, že Hucul nezná potíže, protože se všemi si tak jako tak nakonec poradí, takže to potíž není. Bohužel počet Huculů klesá a hlubší povědomí o tomto etniku má už spíše jen starší generace, která opravdu stále obývá ony svahy Karpat, kam se moderní civilizace zatím moc nedostala a tak si tam lze to své stále ještě nějakou chvíli uchovat.

Vyšívání je pro Huculky velkým koníčkem a prvkem jejich etnické identity. Ručně vyšívají polštáře, povlečení, koberce, ubrusy, oblečení a doplňky, jako například šátky.

Kolomyja jakožto centrum Huculščiny v Ivano-Frankivské oblasti je sídlem Národního muzea Huculščiny, ke kterému patří i muzeum Pysanka, ve kterém se nachází nad tisíc exponátů kreslených vajec – kraslic (pysanek). Na fotografiích jsou zachyceni lidé z dávných dob při tomto umění, v muzeu jsou také kraslice barvené známými osobnostmi a vystavené jsou vejce z různých krajů Ukrajiny a koutů světa. Ukázány jsou také nejrůznější techniky zdobení a významy ornamentů.

Kromě Kolomyji jsou kvůli Huculům navštěvovaná také další města a obce, například Jaremče, ležící na řece Prut. V Jaremče jsou pro turisty denně trhy, kde lze koupit tradiční vyšívané košile, vlněné vesty, ponožky, ale také dřevěné šperky, ručně vyráběná mýdla, zdobené nádobí a keramiku a mnoho dalšího. Místo je velmi navštěvované také kvůli poloze v horách, skalnatému terénu a divoké řece.

Romana Mondryk