Bretaň studijní
V Bretani jsem v rámci programu Erasmus+ strávila letní semestr v roce 2015. V diplomové práci jsem se chtěla zaměřit na některou z evropských menšin, takže spojení se studijním pobytem mi přišlo rozumné.
Mé studium probíhalo v hlavním a největším městě Bretaně – Rennes. Rennes se stalo hlavním městem v 16. století, do té doby jeho funkci zastávalo město Nantes, které je dodnes k nelibosti Bretonců ve vedlejším francouzském regionu. Rennes se nachází ve východní části, což je oblast, která není typicky bretaňská. Za typickou Bretaň je považována spíše západní a jižní část Bretaňského poloostrova. Přesto jsem zde potkala mnoho lidí, kteří se považují za Bretonce. Společný jim byl pocit sounáležitosti a vnitřní pocit „bretonství“. Zájmy jednotlivých informátorů a dalších lidí, které jsem za tu dobu potkala, se lišily, zajímala je bretonská hudba, tanec, jazyk, kultura jako taková, knihy, média, historie nebo i politika.
Někteří z nich hrají v Bagadu, což je tradiční hudební skupina. Bagady se nacházejí v mnoha městech po celém regionu. V Rennes se nachází i Skol Diwan, což je škola, kde se děti učí bretonsky. Ve městě je ale pouze škola pro nejmenší, tedy přibližně pro děti do deseti let věku. Ve škole jsem navštívila několik tříd a našla další respondentku – ředitelku školy.
Také jsem narazila na skupinku zapálených Bretonců, kteří se schází každý týden v bretonském baru, aby vytvářeli Wikipedii v bretonštině. Dalším informátorem se stal ředitel organizace Skol En Emsav, kterou jsem také navštívila. Skol En Emsav je určen pro dospělé, nabízí večerní kurzy, intenzivní kurzy a stáže. Po celé Bretani samozřejmě existuje spoustu dalších organizací a asociací přispívajících k rozvoji místní kultury a tradici a s nimi spojeným tancem, hudbou, jazykem, událostmi či médii. Navštívila jsem hodinu bretonštiny na Université de Rennes II., na kterou mě pozval jeden z mých informátorů, jež je profesorem na dané univerzitě.
Jelikož jsem v Rennes trávila více času, navštívila jsem i několik akcí podporující místní kulturu. Za jednu z nejzajímavějších považuji Fez Noz, což je událost konající se častěji. Scházejí se zde lidé, kteří si chtějí zatančit tradiční bretonské tance za poslechu živé hudby. Živou hudbu v tomto případě zajišťoval již zmíněny Bagad Roazhon (Bagad z Rennes) a vládla zde velice přátelská atmosféra. V Rennes proběhl i týden bretonštiny a románského jazyka Gallo, při kterém se v městě a okolí konalo spoustu událostí. Tradiční bretonské kroje byly v Rennes také k vidění, ale je to s nimi složitější, jelikož se liší na lokálních úrovních. Za necelých pět měsíců jsem samozřejmě navštívila mnoho míst nejen v okolí Rennes. Vydala jsem se do několika vesnic či měst a i do typické části Bretaně na západě.
Vstřebala jsem i atmosféru Bretaně, třeba typický přímořský déšť nebo nádherné útesy, typické hrázděné domy, podmanivou a krásně zelenou přírodou. Ochutnala jsem bretonskou kuchyni, která se skládá z mořských plodů, slaného másla nebo galettes (slané palačinky z pohankové mouky). Jako bretonské dezerty jsou všem známé crepes (sladké palačinky), dále již spíše lokálně známé Kouign-Amann či Far Breton (bretonský koláč). Známý je typický bretonský cidre (alkoholický jablečný mošt).
