Albánci v Srbsku (Kosovo)

Po celém světě existují státy, jejichž vyhlášení bylo z určitých důvodů problematické. Takové země nebývají uznány ostatními státy, aspoň některými. V Evropě je takových zemí pomálu a jednou z nich je i Kosovo. Ačkoliv Kosovo během balkánské války zůstávalo dlouho stranou zájmu a zůstávalo pevnou součástí Srbska, tak roku 1999 propukla válka i zde. Albánské jednotky UCK se snažili osamostatnit Kosovo od Srbska a vytvořit stát Kosovských Albánců. Po přijaté rezoluci OSN sem přijeli udržovat pořádek jednotky KFOR, které tu působí až do současnosti.

To všechno dělá z Kosova naprostou raritu. V této zemi se člověk může seznámit s tím, jak válku vnímají ti, co ji prožili, a jak se k tomu staví generace mladých lidí, která si válku pamatuje pouze z raného dětství a většinu informací o válce získává zprostředkovaně. Všude tu na vás dýchá nacionalismus a etnická nevraživost mezi Kosovskými Albánci a Srby.

Kosovo má však i druhou tvář, je nejvenkovštějším státem Evropy. Okolo hranic mají nádherné hory, kde můžete chodit celý den a nepotkáte člověka. Obyvatelé tu ještě nejsou zkažení turismem. Jsou úžasně milí a přívětiví, k většině tématům i velice otevření. Pokud máte nějaký problém, každý vám tu rád pomůže. V Kosovu se nachází 4 starobylé pravoslavné kláštery, jeden byl vypálen jednotkami UCK, tak už jen 3 a 2 jsou dokonce součástí památek UNESCO a jsou hlídané jednotkami KFOR, ten třetí hlídá soukromá bezpečnostní agentura. Ve městě Prizren dokonce můžete spatřit vypálenou celou srbskou čtvrť s kostelem, kostely jsou zde v dezolátním stavu, místo nich je tu postaveno plno mešit a staré úzké uličky, díky kterým Prizren patří mezi nejorientálnější města Balkánu.

Kosovo určitě stojí za návštěvu hlavně díky přívětivým lidem, kteří se však ještě spolu musí naučit žít.
Petr Müller