Toskové a Gegové v Albánii

Když jsme našemu okolí řekli, že jedeme starou Felicií procestovat Albánii a udělat terénní výzkum, rázem jsme byli v jejich očích dobrodruhy. Přitom je tato relativně malá balkánská republika v jihovýchodní Evropě co by kamenem dohodil a člověk si užije na evropské poměry relativně exotický zážitek.

V Albánii tvoří většinu obyvatel Albánci, z náboženství převládá umírněný sunitský islám (bektašismus), v menšině jsou pak zastoupeni katolíci a pravoslavní. Albánci se dělí na Gegy (sever Albánie zhruba po Tiranu) a Tosky (jižně od řeky Skhumbin). Toskové a Gegové byli také primárním cílem našeho výzkumu, z něhož vyplynulo, že mezi nimi nevládne nesnášenlivost a všichni dotazovaní se cítí být Albánci. Zjistili jsme také to, že ve střední části Albánie (Elbasan, Durres a Tirrana) existují tzv. „middle people“, kteří se necítí ani jako Toskové, ani jako Gegové. Toskové na jihu ve volbách podporují spíše socialistickou stranu, Gegové na severu pak stranu demokratickou. Rozdíly mezi Tosky a Gegy vnímají Albánci především v jazyku a v kultuře. V Albánii, kde se tradičně dodržuje zvykové právo Kanun od Leka Dukagjiniho, tak například na severu v horách stále platí krevní msta. Albánci jsou však velmi milí lidé, kteří si cizinců váží a jsou sami vázáni pohostinností, takže i když jsou chudí, neváhají vám předložit to nejlepší, co doma mají. Dokonce jsou podle zvykového práva odpovědní za cizincovu bezpečnost, dokud neopustí hranice jejich pozemku.

Jednou z věcí, která nás na Albánii velmi mile překvapila, je náboženská tolerance Albánců. Muslimové a křesťané žijí pospolu bez větších problémů. Mnohem více než náboženství se tu řeší politika. Při výměně politické garnitury se s trochou nadsázky i pracovní místa jako uklízečky mění podle politické příslušnosti.

Velkým problémem Albánců je to, že ve svých dějinách neměli nic podobné národnímu obrození, a mají stále trochu problém najít vlastní identitu, která byla velmi pošlapána za kruté vlády diktátora Envera Hodži, kdy došlo k izolaci země od zbytku světa. Nyní Albánci hledají své místo v Evropě a v roce 2009 požádali o členství v EU, ke kterému je však čeká ještě dlouhá cesta plná reforem.

Miloš Jodas, Petr Müller, Dana Benediktová