Slováci se začali usazovat v tzv. Dolní zemi v dnešním Maďarsku, Rumunsku, Srbsku a Chorvatsku po pádu osmanského panství a Karloveckém míru z roku 1699.
V Srbsku žijí Slováci především v autonomní oblasti Vojvodina, která dříve patřila pod Rakousko-Uhersko. Stěhovat se sem začali v největší míře od počátku 19. století, aby zabydleli zem, která zela prázdnotou poté, co z ní byli vyhnáni Turci. Někteří ze Slováků se tak stali hraničáři, kteří na oplátku za darovanou úrodnou půdu museli bránit hranice říše. Slovenské osídlení zde má tedy již dvousetletou tradici a místní Slováci jsou na své kořeny patřičně hrdí.
V současnosti je to velice živá minorita, která je činná spolkově, politicky, ale hlavně kulturně. Každý rok pořádají Slovenské národní slavnosti, kde nesmí chybět paprikáš, vynikající klobásy, pálenka a spousta zpěvu a lidových tanců vtradičních krojích.
Není vše bohužel tak idylické, jak by se mohlo na první pohled zdát. Odchod mladých a inteligence na západ snižuje počet Slováků ve Vojvodině stejně tak jako nižší porodnost. Této milé a vstřícné menšině tak hrozí, že za pár desítek let vymizí, a to by byla velká škoda.