Výzkum byl zaměřen na Pomáky, kteří jsou zvláště v Makedonii označovaní jako Torbeši. Nyní žije v Makedonii 2 046 209 obyvatel, přičemž Makedonci tvoří 68 %, Albánci 23 %, Turci 4 % a Romové a Srbové shodně po 2 %. K pravoslavným křesťanům se hlásilo 66,6 %, k muslimům 30 %, k římským katolíkům 0,5 % a k ostatním náboženstvím 3 % obyvatel. V Makedonii máme dodnes hned několik odnoží muslimů. Jsou to jednak: Derviši, tzv. dervišská teketa také funguje ve Skopji, Struze, Ochridu, Kičevu a Štipu. Derviši jsou velmi zjednodušeně řečeno muslimové, převážně muži (i když jejich činnost mohou vykonávat také ženy), kteří se scházejí zpravidla jednou denně, aby se pomodlili, po modlitbě společně vypili kávu, rozprávěli o Bohu a meditovali. V Ochridu a Štipu jsou tyto meditace volně přístupné, jinde je přítomnost veřejnosti nežádoucí. Na těchto dvou místech je i nejvíce dochovaných a stále funkčních muslimských mešit.
Druhá skupina makedonsky mluvících muslimů (Torbeši, v mnoha dalších publikacích nazývaní také Pomáci) žije převážně v těžko přístupných vesnicích v horách podobně jako ortodoxní Pomáci v Bulharsku a obdobná etnika v Řecku.
Jedna verze o jejich původu vypráví, že sem byli vyhnáni poté, co byli nařčeni ze zrady své původní (pravoslavné) víry. Jiná verze má za to, že jsou potomky Kumánů, co přišli na Balkán spolu se slovanskými kmeny. Další často uváděnou teorií je, že tyto menšiny jsou spolu s muslimským obyvatelstvem Bosny a Hercegoviny potomky vyznavačů bogomilství, náboženského učení vzniklého v 10. století na území Bulharska pod vlivy maloasijských a blízkovýchodních dualistických a dalších učení.
Torbeši žijí například ve vesnicích Drachevo, Batinci a Labuništa, Rostuša, Tetovo, v regionu Dolna Reka. Severně od města Debar a v okolí Kičeva, může vesnice překvapit dvěma a půl tisíci obyvateli a novou mešitou postavenou jejich vlastními silami a na vlastní náklady.
Torbeše / Pomáka není lehké odlišit od křesťanských Makedonců, nebo od Turků, protože se vzhledově nijak neliší. Nemají ani žádný svůj specifický jazyk, kterým by mluvili, nevydávají žádný svůj vlastní tisk, ani nemají vlastní školy pro svoje děti. Žijí zcela normálním životem jako běžní obyvatelé, jen se liší tím, že navštěvují svoji mešitu a některé ortodoxní rodiny dodržují určitá vírou stanovená pravidla, specifická pro muslimy, i doma.
Některé mešity provozují i školy, ty však vyučují pouze náboženskou nauku a navštěvování těchto škol je ryze dobrovolné. Existují zde i náboženské obce (např. v městě Ohrid), které se skládají z mešity a několika menších přilehlých domů, kde ortodoxní Pomáci buď žijí, nebo ji pouze navštěvují a provozují zde své volnočasové aktivity. Toto své království si ale střeží velmi opatrně a zvědavé cizince zde nevidí rádi a tak se raději uchylují do klidu a bezpečí svých domů. Rovněž dost obtížně byste v těchto místech hledaly ženy, ty se většinou věnuji nějakým svým činnostem uvnitř domů, což je pro místní muslimy tak příznačné.