Z evropských národů jsou největší tajuplností obestřeni Keltové. Možná to někoho zklame, ale Keltové nebyli jedním národem – jednalo se o větší počet značně nesourodých skupin. Řecký historik Hérodotos tak označoval „barbary“ žijící na sever od antické civilizace, od Strabóna máme zprávy o tom, že si Keltové čistí zuby močí.
Některá „keltská“ sdružení v mnoha zemích se dnes snaží ukázat původní život Keltů, a dokonce vydávají i publikace popisující do posledních detailů jejich kulturu (včetně receptů keltských jídel). Skutečnost je však mnohem méně barvitá – po Keltech nám mnoho zmínek nezůstalo.
Přestože setkání s opravdovými a nefalšovanými Kelty je dnes nemožné, poslechnout si některý z keltských jazyků možné je. Mluvčí keltské jazykové skupiny jsou rozšířeni především na Britských ostrovech, kde sice jednoznačně dominuje angličtina, ale je zde doposud možné občas i zaslechnout exotičtější jazyky – irskou gaelštinu, velštinu, skotskou gaelštinu nebo manštinu.
I když lidé těmito keltskými jazyky hovoří, za Kelty (ani za jejich potomky) se ovšem v naprosté většině nepovažují.