Turci v Makedonii

Tereza Aišmannová, James Hron, Tomáš Matz, Tereza Neuwirthová, Petra Wernerová

Rozlehlé a obávané Osmanské říši sice dávno odzvonilo, avšak její pozůstatky lze stále nalézt i tam, kam už současné Turecko nesahá. Na Balkánském poloostrově se dodnes dá snadno najít mnoho pozůstatků turecké kultury.

V Makedonii je poměrně velký podíl národnostních menšin. V zemi žije okolo 64 % Makedonců a největší národnostní minoritu tvoří Albánci, kteří tvoří 25 % obyvatelstva a osídlují mnoho regionů hlavně v severozápadní a západní části země blízko albánských hranic. Teprve až na třetím místě, ovšem s již značně menšími počty, se nalézá právě turecká menšina, jejíž podíl je v zemi podle statistik blízko k 4 %.

Je ale nutné zdůraznit, že mnoho Turků lze těžko dohledat, protože tam, kde dochází k soužití více etnických skupin na jednom místě, se mnoho z nich začleňuje např. mezi Albánce či Makedonce a rozpoznávání etnické příslušnosti zde proto ztrácí význam. Hodně lidí se zde řídí spíše podle náboženské příslušnosti a původ pro ně nehraje takovou roli.

Turci v této oblasti nejsou žádným novým prvkem poslední doby, ale starým a zachovalým etnikem z období Osmanské říše. První zkušenosti s Turky na Balkáně jsou minimálně ze 14. století, kdy se začali rozpínat stále více na západ do Evropy a dobytá území proměňovat k svému obrazu pod jménem nového náboženství. Jejich nadvláda se zde udržela až do tzv. balkánských válek na začátku 20. století a definitivní rozpad této říše nastal po ukončení 1. světové války. Po této události se velké množství Turků rozhodlo pro odchod, část musela opustit své domovy nedobrovolně. Mnozí z těch, co zůstali, se pak začali vydávat za příslušníky jiných národností, aby se vyhnuli perzekucím. Proto se sčítání obyvatel z jednotlivých let musí brát s určitou rezervou.

Ještě před 1. světovou válkou došlo k rozdělení území Makedonie mezi Srbsko (zhruba dnešní Makedonská republika), Řecko a Bulharsko. Během 2. světové války bylo území dnešní Makedonské republiky okupováno především Bulharskem a Itálií, která západní oblasti začlenila do Albánie. Po skončení války se území dnešní Makedonské republiky stalo součástí Jugoslávie jako jedna z jejích svazových republik. Samostatnost získala Makedonie až po rozpadu Jugoslávie v roce 1991.

Mnoho Turků z území dnešní Makedonie emigrovalo do Turecka v roce 1953, kdy došlo k uzavření dohody mezi Tureckem a Jugoslávií. Smlouva přinesla jugoslávským Turkům možnost k vystěhování do Turecka. Dnes se počet makedonských Turků pohybuje okolo 80 tisíc. V současnosti ovšem do Makedonie i někteří Turci z Turecka přichází – v roce 2015 se jednalo o 1 748 osob, a Turci tak tvořili třetinu všech makedonských imigrantů.

Turecká menšina v Makedonii (oproti albánské) žije na mnohem menším území. Nadpoloviční většinu tvoří Turci pouze ve dvou oblastech na západě země, a to v Plasnici se zhruba 98 % podílem tureckého obyvatelstva a Centar Župě s 80 % Turků. Turci mají také početné zastoupení v hlavním městě Skopje – zde sice žije nejvíce Turků ze všech uvedených oblastí (8-9 tisíc), ale jejich podíl se pohybuje jen 1–2 % obyvatel města i s aglomerací.

Mezi další oblasti s tureckým obyvatelstvem patří Mavrovo a Rostuša s 31 % Turků a rovněž město Gostivar nacházející se na severozápadě Makedonie. V něm žije okolo 35 tisíc obyvatel, především Albánců (47 %), kteří jsou početně i před Makedonci (33 %). Turci sice tvoří pouhých 12,7 %, ale v jedné z gostivarských čtvrtí (Gornja Banjitsa) utváří Turci téměř jednolitou a uzavřenou společnost.

Turků v Makedonii sice není zdaleka tolik jako Albánců, ale rozhodně je nelze považovat za minoritu, jejíž kultura by se ztrácela a upadala. Naopak. Zdejší Turci jsou národem hrdým, pyšným a sebevědomým. Až na oblasti především Centar Župy, kde se národnostní příslušnost často mísí a překrývá, se ti, kdo se cítí a jsou doopravdy Turci, nebojí dát najevo svůj původ. V této oblasti lze také snadněji nalézt i více obyvatel, kteří se sice za Turky považují, ale turečtinu neovládají. Tam, kde tvoří většinu, Turci mají vyvěšené své vlajky s půlměsícem všude, kam se člověk jen podívá – přes ulice, u mešit, na domech, či na školách nebo dokonce Turci nosí trička s tureckým vzorem.

Z místních Turků je doslova cítit, jak moc se snaží udržet mezi ostatními obyvateli země pospolitost jako jeden turecký národ. Dbají na pravidelné modlitby (v tom se příliš neliší od svých albánských spoluobčanů), ale spíše jen pasivně. V oblastech s tureckým obyvatelstvem není problém několikrát denně zaslechnout modlitby ze všudypřítomných rozhlasů, ale samotná účast na modlitbách už je něco zcela jiného. Snad téměř všichni vyznávají islám, ovšem většinou jen v jeho umírněné podobě. Potkat tedy na ulici či přímo u mešity modlící se lidi je velmi obtížné. O své mešity však velmi dbají a můžeme je vidět zachovalé, čisté a stále udržované.

Je třeba také zmínit tureckou ochotu, pohostinnost a dobrosrdečnost v každém okamžiku. Snad se nestane, aby vám nebyla nabídnuta káva, kterou zde pijí takřka všichni v průběhu celého dne, či silný turecký čaj. Snaha s čímkoliv pomoct nebo dokonce neznámému zaplatit, ačkoliv většina z nich nemá peněz nazbyt, je ohromná.

Makedonští Turci často kvůli nedostatku práce jezdí do bohatších států Evropy, zejména na Slovensko, do České republiky či do Německa, kde si přivydělávají hlavně jako zmrzlináři či prodejci kebabu. S mnohými proto není větší problém se domluvit například ve slovenštině.

Školství pro Turky je v Makedonii velmi otevřené. V místech s více jak 20% podílem tureckého obyvatelstva, je výuka i v tureckém jazyce. V Gornja Banjitsi, tedy Gostivaru a Centar Župě platí duální systém vyučování. Je zde možnost výuky jak v turečtině, tak makedonštině.

V Plasnici probíhá výuka pouze v turečtině. To může být také důvodem, který může podporovat neznalost makedonštiny v uzavřenějších skupinách v oblastech s velkým počtem Turků, kde si dokážou v hodně věcech vystačit sami a mezi sebou se domlouvají pouze v turečtině.

Turečtina obsahuje u makedonských Turků oproti té originální i určité změny. Smísila se zčásti s makedonštinou i albánštinou a některé slova jsou značně poupravena. Stejně tak se liší i výslovnost. Rozdíl ovšem není takový, aby se makedonský Turek v Turecku nedomluvil. Ostatně většina lidí má v Turecku i své rodiny či známé a není výjimečné, když je jedou navštívit přes hranice. Spousty lidí se také nechává slyšet, že kdyby měli možnost a větší finanční podporu pro začátek, sami by do vyspělejšího Turecka odešli.

Podpora Turků se v Makedonii provádí i prostřednictvím tureckých politických stran, které jsou ve státě hned tři. Ta největší – Demokratická strana Turků (TDP) – má dokonce jednoho poslance v makedonském parlamentu – Yusufa Hasaniho. Dále to jsou Turecká progresivní strana a Hnutí za tureckou nacionální unii. Mají také vlastní tisk, noviny a rádio.

Makedonští Turci jsou také podporováni TIKOU – Tureckou mezinárodní kooperační a rozvojovou agenturou, která napomáhá tureckým menšinám a komunitám po celém světě v nejrůznějších odvětvích od ekonomické, sociální až po technickou výpomoc. Makedonii napomáhá především s rekonstrukcí tureckých škol Mustafa Kemala Atatürka, pojmenované po prvním tureckém prezidentu.



 
 
obyvatelé Makedonie
Map_of_the_majority_ethnic_groups_of_Macedonia_by_municipality_mk
Graf-Turci v makedonii2
turci-mapa
mkd-105452
mkd-105454
Turci v MK1924
600px-Flag_of_SFR_Yugoslavia.svg
330px-Flag_of_the_Socialist_Republic_of_Macedonia.svg
600px-Flag_of_the_Republic_of_Macedonia_1992-1995.svg
1280px-Flag_of_Macedonia.svg
Gornja Banjitsa
příroda okolo Gornja Banjitsi
Gornja Banjitsa se Šarskými horami v pozadí
jedna z mešit v Gornja Banjitsa+
mešita v Gornja Banjitsi s tureckými vlajkami na ulici
obec Plasnica
cesta v obci Plasnica
děti jdoucí ze školy v obci Plasnica+
turecká škola Mustafa Kemala Atatürka v Plasnici
turecká učitelka v Plasnici
naše skupina s učitelkou turecké školy v Plasnici
mešita v Plasnici
mešita na kraji oblasti Plasnica
 
Next page
Generated by: jAlbum 10 | Skin: Spartan by Björn Fant