Krymští Tataři

Krymský poloostrov leží v severní části Černého moře a má rozlohu 26 860 km2 (o něco více než Morava). Status Krymu je v dnešní době sporný: pro některé je autonomní republikou a součástí Ruska, zatímco jiní ho považují za autonomní republiku Ukrajiny, která je okupovaná Ruskem.

Tento suchý, stepní region s nedostatkem sladké vody lákal kvůli své strategické poloze a významu řadu národů – vláda nad Krymem znamenala kontrolu nad Černým mořem a sousedními regiony.

Během historie byl Krym často jablkem sváru a vytouženou vojenskou trofejí, kvůli které bojovala řada významných říší. Na Krymu ovšem žijí i lidé, pro které není Krymský poloostrov předmětem geopolitických sporů a procesů, ale znamená pro ně především jejich jedinou vlast.

Tento nepříliš početný, ale hrdý národ přežil řadu otřesů, a dokázal si zachovat svou identitu a nerozplynout se v množství jiných etnik žijících na Krymu. Tímto původním národem jsou Krymští Tataři.

Vědci vedou nekonečné debaty a diskuse o původu krymských Tatarů. Mnoho z nich se domnívá, že Krymští Tataři jsou potomci Mongolů Zlaté hordy, které se usadili na poloostrově v 1. polovině 13. století. Toto tvrzení se rozšířilo po ruském dobytí Krymu v roce 1783 a hned bylo zahrnováno do oficiální verze ruské historiografie. Ve skutečnosti se jednalo jen o krok ve složitém staletém etnogenetickém procesu, jehož začátek byl položen přinejmenším už v 10. st. př. n. l. když se postupně na Krymu usazovaly různé kmeny a národy – Taurové, Skythové, Řekové, Gótové, Kipčáci, mongolští Tataři, Turci a později také Janované a Benátčané.

Každý z těchto národů představuje určitou etapu ve vytváření krymskotatarského národa, jehož příslušníky můžeme označit za autochtonní obyvatele poloostrova. Od získání Krymu Kateřinou II. a následným přílivem ruských přistěhovalců přestali Krymští Tataři tvořit většinu obyvatelstva na Krymu a časem, po mnoha pronásledováních a válkách se stali menšinou, jejíž autochtonnost v současnosti není uznána.

Největším otřesem se pro Krymské Tatary stala jejich deportace v roce 1944 podle příkazu J. V. Stalina. Na základě obvinění z masové kolaborace s Němci byli odsunuti do Střední Asie, odkud se mohli vrátit zpět na Krym až na konci 80. let. 20. století. Tato tragédie stala jedním z nejdůležitějších prvků etnické identity Krymských Tatarů, jejíž zachování v podmínkách vyhnanství nebylo snadné, ale díky úsilí jejich předků se jim podařilo udržet svou svébytnost.

V dnešní době na poloostrově žije více než 250 tisíc Krymských Tatarů, což je 12 % z celkového počtu obyvatel Krymu. Vyznávají islám sunnitského typu, ale jsou mezi nimi i stoupenci tengrianismu – staré víry krymských Tatarů. Ted je na Krymu asi 300 muslimských komunit, doslova každá vesnice kompaktního osídlení Tatarů má svou vlastní mešitu. Příslušnost k muslimské komunitě je důležitou součástí jejich světonázoru a je jedním z faktorů sebeidentifikace. Během terénního výzkumu bylo zjištěno, že mezi krymskými Tatary existuje část lidí, které přísně dodržují náboženské předpisy. Ale zároveň existují i lidé, pro které islám zůstal na povrchní úrovni vnímání a projevuje se jen v dodržování muslimské etikety a oslavě významných náboženských svátků. Ted už neplatí, že každý Krymský Tatar začíná svůj den čtením Koránu a stabilně navštěvuje mešitu.

Situace s jazykem se zdá horší. Krymská tatarština se stala v roce 2014 oficiálním jazykem na Krymu a je na stejné úrovni jako ruština a ukrajinština. Ale podle výpovědi našich respondentů a údajů z volně dostupných zdrojů bylo zjištěno, že procento studujících v krymské tatarštině se snížil. Počet hodin studia krymské tatarštiny v obvyklých školách také klesl na 1 hodinu týdně, a to pouze jako nepovinný předmět (během ukrajinské vlády byl rozsah výuky 3 hodiny jazyka jako povinný předmět). Národní tatarské školy existují jenom v místech kompaktního osídlení krymských Tatarů, a to je většinou na okraji. Dříve existovaly krymskotatarské třídy ve všeobecně-vzdělávacích školách, které se ale v současnosti uzavírají. Navzdory oficiálnímu statusu žádná veřejná organizace včetně policie nekomunikuje v krymské tatarštině.

Co se týče znalosti mateřského jazyka mezi krymskými Tatary, situace není příznivá. Faktem je, že v současné době existuje jen velmi málo lidí, kteří dokonale ovládají krymskotatarský jazyk. Většinou je to starší generace, mladí lidé mezi sebou mluví rusky.

Dnešní situaci Tatarů na Krymu nelze jednoznačně posoudit, protože se jedná především o politickou záležitost, a proto je obtížné vyvodit jednoznačný závěr. Veřejně dostupné zdroje poskytují velmi rozdílné informace a ani respondenti se ve svých názorech neshodují. To se týká Medžlisu a údajů o potlačování práv a různých represí ze strany nové vlády.

Jisté je to, že Krymští Tataři přijali sjednocení Krymu s Ruskem většinou negativně. Více než 80 % krymských Tatarů se nezúčastnilo referenda (včetně všech našich informátorů).

Ale říci jednoznačně, že by byli spokojeni s Ukrajinou, také nelze – především kvůli tomu, že během 23 let ukrajinská vláda neprovedla žádné reformy pro vyřešení problémů krymských Tatarů. S příchodem Ruska mají naději na zlepšení situace, ale spolu s nadějí se také objevuje strach, že jejich národ postihne nové trápení. Vztahy s ruským obyvatelstvem jsou z velké části vzájemně neutrální. Starší generace má většinou nedůvěřivý postoj, zatímco mezi mládeží je převážně přátelská nálada vůči Rusům.

Tataři většinou žijí kompaktně ve stepní části poloostrova a především na okraji měst Simferopol a Bělohorsk. Zvláštní pozornost zaslouží Bachčisaraj, centrum kulturního a společenského života s převahou tatarského obyvatelstva. Toto okouzlující město patří mezi jedno z nejhezčích míst na Krymu. Dříve bylo hlavním městem vlivného Krymského chanátu (od 15. do 18. století) a doposud si udrželo svůj jemný východní kolorit, který dotváří staré budovy v byzantském a osmanském stylu.