Italové v Chorvatsku

Edita Brožová, Monika Jelínková, Michaela Kotrbatá

Přestože je Chorvatsko (Republika Hrvatska) podle ústavy národním státem, žije zde poměrně velké množství etnických i náboženských menšin.

Převládajícím náboženstvím v Chorvatsku je křesťanství, kdy 86 % věřících jsou katolíci, zhruba 4 % pravoslavní a 1,5 % obyvatel vyznává islám.

Podle sčítání lidu v roce 2011 žije v Chorvatsku 4 284 889 obyvatel.

Chorvaté

3 874 321

90,42%

Srbové

186 633

4,36%

Bosňáci

31 479

0,73%

Istrijci

25 491

0,59%

Italové

17 807

0,42%

Albánci

17 513

0,41%

Romové

16 975

0,40%

Maďaři

14 048

0,33%

Slovinci

10 517

0,25%

Češi

9 641

0,22%

Ostatní

53 701

1,25%

neuvedeno

26 763

0,62%

Celkem

4 284 889

100,00%

Podíl Italů se už dlouhou dobu pohybuje kolem 0,4 % a italské obyvatelstvo se nachází celkem na 52 místech v celém Chorvatsku. Italové zde mají také své vlastní školy, konkrétně 8 základních, které děti navštěvují od 7–14 let a také 11 gymnázií, které navštěvují studenti ve věku 14–18 let. Celá výuka probíhá v italštině.

Rijeka

Rijeka, v italském jazyce nazývaná Fiume, je přístav nacházející se na severu Chorvatska a třetí největší město v zemi. Město je jedním z ústředních míst italské komunity, ale žije zde i řada jiných národnostních menšin. Rijeka je rozdělena na dvě části, z nichž je jedna původně italská (Fiume) a druhá chorvatská (Sušak). Obě části jsou rozdělené řekou, která protéká městem.

Fiume bylo 140 let součástí Uherského království. Město bylo důležité, protože pro Uhry bylo jediným mezinárodním mořským přístavem – proto existovalo jako autonomní entita v rámci království. Po první světové válce a porážce Rakousko-Uherska o přístav Fiume vypukl spor mezi Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců (budoucí Jugoslávie) a Italským královstvím.

Vítězné mocnosti podpořily vznik samostatného státu (Svobodný stát Fiume), ale jeho trvání bylo jen krátké – od roku 1920 do roku 1924, kdy došlo k jeho anexi Italským královstvím. Přístav Sušak získalo Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.


Dějiny Rijeky / Fiume na poštovních známkách:

Od přetisku uherských známek k vlastním známkách samostatného státu, které byly později přetisknuty Italským královstvím. Za války se jednalo o italskou okupační zónu (přetisk italských a jugoslávských známek). Známky Jugoslávie a následně Chorvatska zobrazují Rijeku už jen jako jedno ze svých měst.


Po skončení 2. světové války celou oblast získala Jugoslávie, a Rijeka se tak stala součástí Chorvatska.

Jelikož Rijeka byla dříve součástí Itálie, zůstalo zde poměrně velké zastoupení italských obyvatel. Postupem času toto obyvatelstvo tvořili Italové, kteří se buď v Rijece už narodili, anebo přišli během druhé světové války. V roce 2011 zde podle sčítání lidu žilo zhruba 128 000 obyvatel, z toho 1,9 % z nich byli Italové, kteří zde tvoří také svoji vlastní komunitu (Comunità degli Italiani), jejíž sídlo je v ulici Uljarská. Někteří z italských obyvatel pochází sice z Itálie, ale k italské menšině v Chorvatsku se nehlásí.

Nejhorším obdobím procházeli Italové po druhé světové válce, kdy se téměř všichni museli odstěhovat do Itálie, kvůli komunistické orientaci Chorvatska a celé Jugoslávie. Vystěhovalci po sobě zanechali ve svých domácnostech velké množství cenností a vybavení. Po válce se tyto opuštěné domy rozdělovaly mezi chudé obyvatelstvo a obyvatelstvo bez domova, a tak většina lidí bydlela v plně vybavených domech. Jeden našich respondentů Dorian, který pracoval v centrální budově Italské unie, vyprávěl příběh o paní, která byla velice chudá a pocházela z venkova. Do Rijeky se nastěhovala právě v době, kdy většina Italů utíkala do Itálie. Po zakoupení domu, ze kterého utekla italská rodina, jí zůstal velice drahý nábytek a všechno vybavení po minulé rodině.

Dorian také uvedl, že tato doba byla velice složitá pro jeho babičku, která chtěla odejít se svými rodiči do Itálie, ale nebyla plnoletá, a proto zde musela zůstat.

Odchod obyvatel z Rijeky měl za následek především ztrátu místní specifické kultury a tradic. Italové se i se svou tradicí odsunuli jinam a do Rijeky se začali stěhovat obyvatelé z různých konců Evropy, kdy si s sebou každý nesl úplně jiné zvyky a tradice. Ty pak nedodržovala celá komunita, ale pouze jednotlivci nebo rodiny.

Italové se nejčastěji schází v centrální budově Italské unie v Rijece. Prostory slouží komunitě k mnoha účelům. V budově se nachází hlavní společenský sál, kde probíhají různé kulturní akce, hodiny zpěvu, promítání filmů nebo záznamů oper, a to především na Velikonoce a o Vánocích. Dále je v komunitě možné najít místnost, kde se obvykle hrají karty, většinou v pondělí. Další aktivity provozují v jiných prostorách budovy, které jsou určené pro ruční práce, především pro malování a keramickou činnost, kdy lidé nejčastěji zobrazují motivy města (Gradski toranj – městská věž) nebo obrazy inspirované italskými umělci. V souvislosti s uměním se zde tvoří také masky a postavičky na tradiční karneval.

Italská menšina v Rijece se snaží o dodržování vlastních tradic. Chorvatské a italské obyvatelstvo má velice dobré vzájemné vztahy a v některých případech se ani jejich tradice nijak neliší. Největším rozdílem mezi nimi je odlišný jazyk, kterým se někteří ani za celý život nenaučí mluvit.

Nejdůležitějšími svátky jsou pro ně Vánoce a Velikonoce. Vánoce se slaví téměř stejně jako v ostatních evropských zemí včetně České republiky. Odlišné je slavení Velikonoc. V masopustu, čtyřicet dní před jejich začátkem, probíhá důležitý karneval, který je rozdělený do dvou týdnů, kdy první týden dělají karneval děti a druhý týden dospělí. Charakteristickým znakem pro karneval jsou většinou ručně vyráběné masky, které mají nejčastěji podobu různých zvířat. Celý karneval je doprovázen vystoupeními různých hudebních skupin. Typickým pokrmem pro tento svátek je pinca, což lze popsat jako sladký chléb.

Hlavním symbolem města Rijeka je dvojhlavá orlice na věži města v centru na hlavní třídě Korzo. Tato orlice byla dříve, když byla Rijeka nezávislým státem, na vlajce, ale pak začala město symbolizovat jako socha. Dvojhlavá orlice představovala především symbol samostatnosti a nezávislosti Rijeky. Během války jednu hlavu svrhli fašisté a druhou následně komunisté.

Rovinj

Rovinj, italsky Rovigno, je malé chorvatské město obklopené mořem s 22 ostrovy v okolí, které má okolo 14 tisíc obyvatel, z nichž je zastoupena italská menšina z 15 %. Toto město tak má jedno z největších zastoupení italské menšiny v poměru na počet obyvatel. Jelikož ve městě žije mnoho italských obyvatel, používají se zde téměř všude dvojjazyčné nadpisy.

Sídlo Italské unie se nachází v budově v centru města, kde je umístěna také knihovna s více než 110 000 svazky italských knih o historii města a italské menšiny. Knihy obsahují hlavně informace o regionální historii, a to hlavně z oblastí Istrie a Rijeky (Fiume). Každoročně tuto knihovnu navštěvuje více než 850 výzkumníků, většinou z Itálie, Chorvatska a Slovinska. Součástí knihovny je sbírka, která je tvořená geografickými, topografickými a vojenskými mapami. Tyto mapy visí po celé budově. Pracuje zde 20 zaměstnanců, dále výzkumníci, pomocníci a 70 externích spolupracovníků.

Rijeka a Rovinj jsou sice odlišná města, ale společné mají především velké zastoupení italské menšiny, která zde žije už několik set let. Rijeka, jakožto průmyslové velkoměsto, je více anonymní, co se týče vztahů mezi Italy a ostatními obyvateli, ale také mezi obyvateli celkově. Lidé se mezi sebou příliš neznají. Velký význam pro místní italskou menšinu má v první řadě fakt, že Rijeka byla dříve součástí Itálie, a tak zde žilo mnoho jejich předků. Rovinj je mnohem menší, existuje zde více osobních vztahů, ale je také turisty více navštěvované město, především v období letních dovolených. Obyvatelé se mezi sebou znají více a mají o sobě větší přehled. I tady si je většina italských obyvatel vědoma svého původu, a proto se hlásí k italské menšině a zároveň se snaží o prohlubování vztahů s okolní majoritou.



 
 
1.Znak italské komunity v Rijece s typickým symbolem dvouhlavé orlice
Italové v Rijece (Fiume)
2.Centrální budova italské komunity v Rijece z pohledu hlavní třídy Korzo
3.Centrální budova italské komunity v Rijece z pohledu hlavní třídy Korzo
Na některých místech se objevují i dvojjazyčné cedule
Na některých místech se objevují i dvojjazyčné cedule2
Na některých místech se objevují i dvojjazyčné cedule3
4.Centrální budova italské komunity v Rijece z pohledu ulice Ivana Zajca
5.Centrální budova italské komunity v Rijece z pohledu ulice Ivana Zajca
7.Společenský sál pro členy italské komunity
8.Společenský sál pro členy italské komunity
10.Ukázka keramických výtvorů v podobě budov v Rijece
11.Ukázka keramických výtvorů v podobě budov v Rijece
12.Keramické napodobeniny centrální budovy komunity a masky na březnový karneval
13.Výhled na Kazališni park a místní divadlo (Hrvatsko narodno kazalište Ivana pl. Zajca Rijeka)
15.Hrvatsko narodno kazalište Ivana pl. Zajca Rijeka (Chorvatské národní divadlo Ivana pl. Zajca v Rijece)
16.Hrvatsko narodno kazalište Ivana pl. Zajca Rijeka (Chorvatské národní divadlo Ivana pl. Zajca v Rijece)
17.Socha Ivana Zajce, chorvatského skladatele
18.Socha Ivana Zajce, chorvatského skladatele
19.Crkva Gospe Lurdske i Kapucinski samostan (kostel Panny Marie z Lurd a kapucinský klášter)
20.Katedrala sv. Vida (katedrála svatého Víta)
21.Pohled na Rijeku z přístavu
23.Gradski toranj (městská věž se symbolem dvouhlavé orlice)
24.Vstupní cedule italského konzulátu v Rijece
 
Next page
Generated by: jAlbum 10 | Skin: Spartan by Björn Fant