Walserové

Walserové, nebo také Walseři, je název etnické minority, která se nachází v alpských oblastech Švýcarska (kantony Wallis, Graubünden, zčásti Ticino) s přesahy do severní Itálie (severní Piemont, Aosta), Lichtenštejnska a západního cípu Rakouska (Vorarlberg, Tyroly). Jsou to potomci německých (alemanských) kolonistů pocházejících z Horního Wallisu.

Jedinečnými je činí jejich dialekt, který vychází z alemánské němčiny, tzv. Titsch. V různých walserských osadách a státech se ovšem uchoval v odlišném rozsahu. Například Walserové v Itálii tímto dialektem mluví obecně mnohem méně, než například příslušníci této minority ve Švýcarsku nebo v Lichtenštejnsku. V Itálii již pro ně není tolik atraktivní a také se může již italsky hovořícím Walserům hůře učit. V německy mluvících zemí se proto uchovává snadněji, i tak se ale walserský dialekt používá převážně jen v rámci rodin a je přenášen z rodičů na potomky spíše pro to, aby úplně nezanikl, než že by se jím dalo hovořit v širším okolí, a byl tedy užitečný. Kdy se ovšem dialektem stále hovoří, je při příležitosti srazu Walserů.

Sraz walserské části obyvatelstva ze všech alpských zemí se koná každé 3 roky a vždy na jiném místě. Scházet se začali již roku 1962 a toto setkání není nazýváno jinak než Walsertreffen. Tento rok se konal již 19. ročník a walserskou komunitu hostilo švýcarské městečko Chur a Arosa. Walsertreffen berou Walserové jako jedinečnou příležitost poupravit jak duchovní, tak materiální podobu své kultury.

Na místě se projednávají novinky ohledně celé komunity, zpívají se lidové písně. Lidé si mezi sebou předávají informace a plánují další společná setkání. Walserové jsou oblečeni v krojích a po pár skleničkách kvalitního švýcarského vína zazní i walserská hymna.

Na této slavnosti je možnost prohlédnout si i jejich tradiční kroje. Jsou to barevné oděvy zdobené vyšíváním, mašlemi nebo drobnými třásněmi. Nejčastějšími barvami jsou červená, modrá, černá a bílá. Ale pozor, barvy často říkají mnohem více, než se na první pohled může zdát. Pokud má žena kolem krku uvázaný bílý šátek znamená to, že je ještě neprovdaná. Černý naopak může označovat vdovu. Kroje ovšem nebyly v žádném případě vždy stejné, jelikož každá walserská osada měla své tradiční barvy a jiné vzory. K ženskému kroji neodmyslitelně patří sukně sahající zhruba pod kolena a někdy jsou k vidění i pokrývky hlavy, jako například zdobené klobouky nebo šátky. Muži nosí kroje taktéž a zajímavým prvkem jsou jejich klobouky. Ovšem na walserském srazu se muži v kroji objevovali jen vzácně.

Mnoho lidí si možná pomyslí, že se setkání účastní spíše starší generace. Ta, která bojuje za walserskou jednotu a buduje její kulturu, čímž dělá tuto etnickou minoritu silnější a silnější, než se na první pohled zdá. Opak je však pravdou. Průměr totiž poměrně ve velkém měřítku snižují Walserové ve studentských letech. Mnoho z nich se však nezapojuje, nenarušují atmosféru, ani se se starší generací nijak neseznamují, pouze bedlivě sledují, jak se jejich předci chovají a jsou tak pyšní na svůj specifický původ.

Další příležitost, jak se setkat s těmito tajemnými obyvateli vrcholků Alp, je akce, která se koná každý rok a nese jméno „Walserweg“ – tedy walserská cesta, která se člení do 25 etap a měří 450 km. K připomenutí walserské historie a toho jak se jejich předkové vlastně do těchto míst dostali, dobrovolníci podnikají neuspěchané procházky, někteří i náročné jednodenní túry touto širokou stezkou vedoucí přes krásné alpské krajiny – vysokými horami, přes hřebeny a prochází krásnými údolími. To vše s výhledem na čtyři alpské země – Švýcarsko, Rakousko, Lichtenštejnsko a Itálii. Díky těmto túrám se lze přenést o 700 let zpět a zažít tak stejný osud jako dřívější zemědělci a pastevci, kteří přecházeli přes zmíněný kanton Wallis až do jejich současných domovů v oblasti Triensenberg. Během cesty se však lidé neučí jen historii a jazyk, ale také tomu, jak se zakládaly osady a jakým způsobem získávali ornou půdu.

K tomu, aby si člověk mohl projít touto cestu, nepotřebuje být Walserem. Stačí jen pohodlná obuv, dobrá fyzická kondice a pečlivě naplánovaná trasa, která může být rozdělena do několika dnů či týdnů. Ta může být zvolena právě začátkem z kantonu Wallis do Triesenbergu a nebo právě naopak.

Komunita Walserů drží při sobě a rodina a potomstvo je pro ně hlavní prioritou. Sami od sebe však tvrdí, že cestou jejich životem propolouvají sami bez pomoci druhých. Já jsem Walser, Ty jsi Walser, respektuji Tě, avšak když nic nechci já po Tobě, ani Ty nemůžeš nic vyžadovat ode mě.

Možná právě díky této uzavřenosti a píli mají Walserové velice vysokou životní úroveň, což by člověk díky jejich původu z hor ani nepředpokládal.