Srbové, Bosňáci a Albánci v Černé Hoře

Černá Hora je malý balkánský stát v jihovýchodní Evropě. Rozloha je 13 812 km², čímž je třicátou osmou nejmenší zemí na světě (v porovnání s ostatními suverénními státy). Je to přímořský stát – jižní část země má přistup k Jadranskému moři. Černá Hora sousedí s: Chorvatskem, Bosnou a Hercegovinou, Srbskem, Kosovem a Albánií.

Malé rozloze odpovídá i počet obyvatel, který se pohybuje okolo 630 tisíc. Sousedství s rozlišnými kulturami a náboženstvími se odráží i na etnickém složení Černé Hory. Majoritou jsou Černohorci, kteří ale představují pouze 45 % z celkové populace. Dále se zde nachází Srbové (29 %), Bosňáci (9 %), Albánci (5 %), Muslimové (3 %) a Romové (1 %). V Černé Hoře lze najít lidi vyznávající pravoslavné křesťanství (72 %), islám (19 %) i katolicismus (3 %).

Nejpočetnější menšinou na území Černé Hory jsou Srbové. Ti jsou si s Černohorci velice blízcí – mají velice podobný (prakticky stejný) jazyk, vyznávají stejné náboženství – pravoslavné a několikrát během své historie byli v jednom státním útvaru (v roce 2006 po proběhnutí referenda se Černá Hora od Srbska oddělila).

Nejpočetnější menšinou na území Černé Hory jsou Srbové. Ti jsou si s Černohorci velice blízcí – mají velice podobný (prakticky stejný) jazyk, vyznávají stejné náboženství – pravoslavné a několikrát během své historie byli v jednom státním útvaru (v roce 2006 po proběhnutí referenda se Černá Hora od Srbska oddělila).

Někteří Černohorci se považují za Srby (a naopak) zejména na základě politického přesvědčení. Například s rozpadem Státního společenství Srbska a Černé Hory někteří Černohorci natolik nesouhlasili, že následně o sobě začali prohlašovat, že jsou to Srbové. V důsledku těchto národnostních změn se může stát, že jeden ze sourozenců může být Srb a druhý Černohorec.

V Černé Hoře je tak dobře vidět, jak je národnost velmi nestálou kategorií: při sčítání obyvatel v roce 1909 se v Černé Hoře nikdo nehlásil k černohorskému etniku nebo jazyku – obojí bylo srbské. Po válce (v roce 1948) se drtivá většina obyvatel přihlásila jako Černohorci (98 %). K výrazné změně došlo po roce 2000 (sčítání v roce 2003 a 2011), kdy se obyvatelé prohlašují za Srby i Černohorce, s lehce nadpoloviční převahou Černohorců.

Srbská kultura a tradice jsou velice podobné těm černohorským. Srbské národní jídlo je ćevapčići (čevabčiči), které je oblíbené i v České republice. Další tradiční pokrm je pečené maso s kysaným zelím nebo zeleninový salát s balkánským sýrem. Národním pitím je rakija, která se dělá z částečně zkvašených švestek.

Tradicí typickou pro Srby je Slava, která je zapsána i na seznamu Nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Každá rodina má svého patrona a v den, který mu je zasvěcen, rodina uspořádá oslavu, na kterou se zvou i přátelé a blízké osoby, i když jejich rodina neoslavuje stejného patrona. Tato tradice je pro Srby nejdůležitější a obvykle ji dodržují i v zemích mimo Srbsko.

Druhou nejrozšířenější menšinou jsou Bosňáci. Ti se sem stěhovali během nadvlády Osmanské říše nad Bosnou a Hercegovinou a následně i po zabrání Bosny a Hercegoviny Rakouskem-Uherskem.

Bosňáci žijí hlavně v oblasti Sandžaku na severu Černé Hory, která patří k nejchudším oblastem v této zemi. Většinu tvoří v severovýchodních městech Rožaje a Plav. Bosňáci se hlásí zejména k islámu, ale jinak je jejich kultura opět velice podobná se srbskou a černohorskou.

Rozdílnost náboženství, ale podobná kultura, pramení z toho, že tyto státy vznikaly na velice podobném kulturním základu, ale po turecké expanzi přes Srbsko a Bosnu a Hercegovinu na konci patnáctého století se část bosenské populace islamizovala (Bosňáci) na rozdíl od srbské, která si i přes pětisetletou nadvládu ponechala pravoslavné náboženství.

Pětiprocentní podíl černohorské populace tvoří Albánci. Ti jsou v této zemi do jisté míry oddělenějším etnikem. Je to proto, že žijí na jihovýchodním cípu země u hranic s Albánií (město Ulcinj) a podél této východní hranice. Značné množství Albánců je i ve městě Tuzi, nedaleko hlavního města Podgorica. Další odlišností je to, že Albánci v Černé Hoře jsou muslimové, na rozdíl od černohorské a srbské většiny. Nejdůležitějším je ovšem jazyk. Albánština je jazykový izolát a slovansky hovořící jedinec mu nemůže příliš porozumět. Albánci nicméně mluví běžně albánštinou i černohorštinou (srbštinou). Několik respondentů se vyjádřilo tak, že bosenština a srbština jim zní jako určitý dialekt jednoho jazyka, kterému rozumí, ale albánštině nikoliv.

Albánština se vyučuje v některých školách (v oblastech, kde tvoří Albánci majoritu) jako druhý jazyk. Povinně ale musí umět mluvit i černohorštinou (srbštinou).

Na školách v těchto oblastech je většinou pověšená kromě černohorské i albánská vlajka, což některé další obyvatele Černé Hory udivuje, až irituje.

Na první pohled to působí tak, že mají Albánci v této zemi větší privilegia než Srbové nebo Bosňáci. Je pravda, že Albánci otevřeně volají po větších právech a autonomii, avšak rozšíření autonomie tohoto etnika na území Černé Hory není podporováno a v blízké době se stav věci nejspíše nezmění.

Albánci mají mnoho zvyklostí, které praktikují v dnešní době. Je to například i postavení muže v rodině. Společnost je silně patriarchální, takže lze vidět na ulicích spíše muže, jelikož ženy se buď doma starají o domácnost, nebo jsou v práci. Není příliš běžné, že chodí ve volných chvílích ven bez svých mužů. Dalším příkladem je svatba, která je celá protkaná tradicemi a pověrami.

Mezi tradiční albánská jídla patří tavë kosi (pečené skopové nebo jehněčí maso s rýží a jogurtovou zálivkou) nebo známý burek (trojhránek z nekvašeného těsta plněný různými náplněmi – mletým masem, sýrem, bramborami, špenátem s vejcem, či dýní).

Pro Albánce je nejdůležitější jejich národní a etnické uvědomění. To, že jsou Albánci, je klíčové. Náboženství či politické přesvědčení není pro ně natolik důležité, což by se dalo považovat za jeden z největších rozdílů od zbytku obyvatel v Černé Hoře.

V Černé Hoře totiž podle většiny dotazovaných nehraje roli, jaké je vaše etnické cítění nebo jaké náboženství vyznáváte, ale jakou politickou stranu a její činitelé podporujete. Na dotaz, jestli jsou možnosti a životní úroveň jedinců v Černé Hoře nějakým způsobem determinovány podle etnické příslušnosti, respondent Milo odpověděl: „Co se týče menšin v Černé Hoře, tak mají všichni stejné možnosti a příležitosti jako majoritní obyvatelstvo. Jediným problémem je politika. Je zde veliká nezaměstnanost a i když jste vystudovaný člověk a máte zkušenosti, tak nemusíte získat žádné zaměstnání. Na druhou stranu lidi, kteří jsou nekompetentní vykonávat určitou práci, ale podporují stranu (osobu), která je zrovna u moci či má dobré konexe, tak může mít velice slušnou práci.“

Politika je v Černé Hoře horkým tématem. Téměř všichni dotazovaní uváděli jako největší problém nezaměstnanost, která v důsledku velkého nedostatku pracovních míst prohlubuje další problémy jako korupci a protekci. (V Černé Hoře dosahuje nezaměstnanost momentálně 17,2 %. ČR má aktuálně nezaměstnanost 5,2 %). Nicméně jsou politické strany, které mají přímo v programu podporovat Srby, Bosňáky i Albánce v Černé Hoře.

Srbové, Bosňáci i Albánci jsou velice otevření, vřelí a přátelští lidé, kteří si s každým rádi promluví a pomůžou mu. Většina lidí je i velice pohostinná. Občas si s sebou ještě nesou nějaké křivdy z minulých období nebo ve vnímání a názorech lidí přetrvávají pozůstatky z komunistické Jugoslávie. To se nicméně nikterak neodráží na dobrém a přátelském dojmu, který tito lidé vzbuzují.