Ruští staroobřadníci v Lotyšsku

Pravoslavné staroobřadnictví je náboženství, které vydrželo pronásledování, trestání, vystěhování, ale i přijetí a adaptaci na nové životní podmínky. Bez ohledu na to, že výjimečnost tohoto náboženství spočívá v dodržování starých tradic a v odmítání novinek a reforem, jsou jeho příslušníci velice flexibilní a snadno se adaptují. Specifičností staroobřadníků je rychlá adaptace na nové podmínky, přátelské vztahy s lidmi jiných konfesí, dodržování pravidel určitého státu a používání jazyka daného státu. Starověrci jsou považováni za velice pracovité lidi, kteří vždy dosahovali úspěchů v zemědělství, což přispívalo ke zlepšení ekonomických a přátelských vztahů s lokálním obyvatelstvem.

Po církevním rozkolu v ruské pravoslavné církvi v 17. století se staroobřadníci stěhovali i na území Latgalska, současného Lotyšska, kde se ukázali být dobrými pracovníky, úspěšnými podnikateli, lidmi vážícími si náboženství a jazyka cizího státu. Doposud mají staroobřadníci v Lotyšsku dobré postavení bez ohledu na to, že situace ruské minority v státech Pobaltí není jednoduchá. Všichni starověrci mají lotyšské státní občanství a považují sami sebe za původní obyvatelstvo daného státu. Většina z nich má zájem o zdůraznění náboženské příslušnosti při sčítání lidu. Vyčleňují se tak od ruské minority.

Na rozdíl od staroobřadníků v Rumunsku se lotyšští starověrci nesnaží bojovat proti času, ale naopak ho přijímají a využívají ve svůj prospěch. Používají auta, internet, mobilní telefony, považují se za hybatele pokroku, za úspěšné lidi. Nejúspěšnější z nich staví modlitebny a pomáhají finančně rozvoji komunity. Od státu získávají finanční podporu jenom v podobě jednorázových příspěvků, jako například při organizaci dětských táborů.

Na území Lotyšska se nacházejí desítky modliteben a šest kostelů. Absolutní většina starověrců Lotyšska jsou bezpopovci pomorského vyznání (neuznávají vysvěcené církevní představitele – popy) a kvůli tomu, že nemají duchovního otce, nemají ani církevní hierarchii. Ze svátostí uznávají jenom křest a svátost smíření, které uskutečňují představitelé církví. Bezpopovci pomorského vyznání uznávají manželství, na rozdíl od bezpopovců fedosejevského vyznání, kteří provádějí misionářskou činnost, ale ve skutečnosti mizí. V Lotyšsku zůstali jenom čtyři lidé fedosejevského vyznaní, kteří jsou velice izolovaní, nepřijímají pokračování rodu, aby nepodrobovali své děti mukám do druhého příchodu Pána Ježíše.

Kromě kostelů mají staroobřadníci v Lotyšsku Grebenščikovskou vysokou školu, kde se dá získat titul bakaláře, pěvecké sbory, bratrstvo mládeže.

Komunita starověrců v Lotyšsku je největší ve světě, dá se říct, že je i velice prospívající. Za podmínek současných procesů spojených s globalizací existuje potřeba diferenciace sebe sama, a to například z hlediska etnicity a náboženství.
„Co nám pomáhá zachránit naši identitu? To, že my držíme krok s časem, předáváme dětem naše náboženské povědomí takovým způsobem, aby měly motivaci a zájem považovat se za staroobřadníky“.
Kristina Nesterenko