Albánci v Černé Hoře

Černá Hora je malý balkánský stát ležící u Jadranského moře. Jeho rozloha je necelých 14 tisíc km2 a počet obyvatel čítá více než 600 tisíc. I přes tato relativně malá čísla je Černá Hora jednoznačně multikulturním státem. Nejpočetnější minority tvoří obyvatelé původem ze sousedních států jako: Srbové (28,7%), Bosňáci (8,6%), Albánci (4,9%), Muslimové (3,3%).

Albánská menšina žije převážně na jihu Černé Hory a podél jejích hranic s Albánií. Celková populace této minority je necelých 30 500 obyvatel. Místo i množství výskytu Albánců na území Černé Hory je možné zdůvodnit poválečným uspořádáním po balkánských válkách. Část albánského území v oblasti Skadaru a severně od Skadarského jezera připadla Černé Hoře; někteří Albánci, kteří tam žili, se přestěhovali do Albánie, nicméně většina tam zůstala. Například ve městě Ulcinj, které leží pod Skadarským jezerem, zcela na jihu Černé Hory, se obyvatelstvo skládá z 90% Albánců a pouze z 10% Černohorců.

Albánci v těchto místech vyznávají především islám, ale je zde možné najít i pravoslavné a katolíky. Přes značné rozdíly (ať už jde o náboženství nebo o národnost) nejsou v této oblasti patrné známky žádného napětí.

Černohorština je zde sice úřední jazyk, ale albánská minorita má kvůli své převaze velký vliv, a proto se na základních školách mohou děti učit jako druhý jazyk albánštinu. Všechny nápisy v této lokalitě jsou psané dvojjazyčně – černohorsky i albánsky, což signalizuje určitou rovnost mezi tímto etnikem a černohorskou majoritou. Na dotaz jestli Albáncům vyhovuje žít za hranicemi své země a jestli se už necítí býti spíše Černohorci, odpovídali: „My jsme primárně Albánci. Narodili jsme se tu, žili tu naši otcové a dědové a máme zde své historické kořeny. To, že se posunuli po válkách hranice, aby se uspíšil mír, je sice pravda, ale to je jenom politická záležitost. Sice nejsme v naší zemi, ale tady jsme doma.“

Pavla Blaszczyková, Ondřej Fišer, Tereza Wagnerová, Dana Benediktová, Miloš Jodas