Rusové (Lipovci) v Rumunsku

Kristina Nesterenko

Lipovci jsou ruští starověrci, kteří nepřijali církevní reformu patriarchy Nikona v 17. století a uprchli do dunajské delty, aby se zachránili před pronásledováním.

Cílem reformy ruské církve bylo její sjednocení s řeckou církví. Obrovský vliv na unifikaci řecké a ruské církve měla politika cara Alexeje Romanova, který si chtěl podřídit pravoslavný svět a zbavit ho od turecké nadvlády.

Starověrci to ovšem považovali jen za politický manévr. Jelikož ruské přijetí reformy bylo založeno na národním překladu Písma svatého, pro starověrce byly tyto novoty považovány za kacířství. Proto vznikly pojmy jako starověrci a novověrci. Zanedlouho po přijetí nové liturgie moskevským koncilem byli odpůrci považováni za heretiky a začali být pronásledováni, což vedlo k útěkům kvůli záchraně života a víry.

Jedním z nejlákavějších míst pro uprchlíky se stala klidná a liduprázdná delta Dunaje, kde mohli starověrci zachránit svůj život a uchovávat víru i tradici se souhlasem Turků, kteří vládli na území dnešního Rumunska.

Označení Lipovci pochází od názvu stromu lipa, kde se údajně starověrci skrývali.

V současnosti žije v Rumunsku podle oficiálních údajů 35 tisíc Lipovců – podle neoficiálních statistik a odhadů je to až 100 tisíc osob.

Hlavním místem, kde Lipovci v Rumunsku žijí, je okolí města Tulcea.

Výjimečnost této minority je založena na vztahu k náboženství – Lipovci jsou velmi nábožní lidé. Každodenní návštěva kostela je samozřejmou součástí dne.

Lipovská komunita v Rumunsku používá 3 jazyky: lipovský (staroruština), staroslověnský a ruský. Lipovským jazykem mluví lidé staršího věku a většinou na vesnicích, kde se jazyk zachovává mnohem snáze než ve městech. Ve městech dochází k výrazné asimilaci lipovského jazyka s rumunštinou – lidé ho už zapomínají a mládež nemá zájem a motivaci se ho naučit. Speciální školy neexistují, natož každodenní vzdělávací zařízení.

Staroslověnský je církevní jazyk a používá se v liturgii. V současné době neexistují nedělní školy, ale probíhá výuka o prázdninách, kdy všichny zájemci mají možnost učit se staroslověnský jazyk, kaple a žaltář.

Současnou ruštinu se Lipovci mohou učit v Lipovském centru, kde se setkávají zájemci různého věku. Kromě jazykové výuky zde pořádají i poetické večírky a koncerty.

Na konci 17. století vznikl mezi starověrci rozkol kvůli pravomoci duchovenstva. To vedlo k rozdělení starověrců na popovce a bezpopovce. Pro bezpopovce bylo nepřijatelné přijmout cizího řeckého duchovního Amvrossie. Rozdělení starověrců vedlo k mnoha vzdorům a špatným vztahům mezi nimi. Nebylo možné uzavírat sňatky, ani dokonce mít přátele mezi příslušníky odlišných církví.

V první polovině 20. století Lipovci žijící v Rumunsku ani neuměli rumunský jazyk. Na vesnicích i ve městech, v obchodech a na trzích – všude mluvili rusky. I když rumunský jazyk uměli, tak měli přízvuk. V současné době se situace změnila, mládež se učí ruský jazyk jako cizí a Lipovci, kteří ještě umí svůj mateřský jazyk, mají většinou rumunský přízvuk.

V 90. letech 20. století bezpopovci pozvali duchovního z Ruska a dnes už obě dvě církve mají popy.

Ale jsou i ti, kteří ani ve 20. století ruského popa nepřijali – těm se říká „chatnici“. Ti se modlí doma a sami doma provádí i všechny posvátné obřady.

Kromě církve popovské a bezpopovské je ve městě Tulcea ještě církev skopská. Skopci jsou ruští starověrci, kteří považují kastraci za boj s vlastním tělem kvůli spasení duše. Skopci se nemodlí u lipovských ikon, ale mají své vlastní a jiné odmítají. V Tulče zůstalo z komunity skopců jen několik rodin, většinou žijí v Rusku. Je to velmi uzavřená skupina, která nepouští nikoho ani do své církve, ani do svého života.

Kromě skopců je mezi rumunskými staroobřadníky ještě sekta molokanů. Molokané odmítají veškeré ikony, uctívání svatých i církevní hierarchii, považují za hřích jíst vepřové maso.

Příslušníci dříve bezpopovské církve (bezpopovci) sami sebe považují za Rusy, přijali ruského duchovního a jsou velmi orientováni na Rusko: často tam jezdí, výborně umí ruský jazyk, jejich děti se v Rusku účastní poetických soutěží a studují tam i na vysokých školách.

Popovci se považují za součást starého Ruska. Současné Rusko i současný ruský jazyk jsou pro ně velmi cizí. Zdůrazňují, že mluví lipovským jazykem, ne ruským.

Návštěva Delty Dunaje je podobná stroji času. V Deltě Dunaje jsme objevili malé Rusko, ve kterém se mnoho aspektů kultury uchovalo lépe, než v současném Rusku. Velká část Lipovců žije jako Rusové před 300 lety. Poznáme to právě podle oblečení, domů, nebo nábytku. Také náboženství hraje mnohem důležitější roli ve srovnání se současným Ruskem. Lipovci dodržují ruské tradice a předávají je dalším generacím. Učí své děti rusky, různé národní pohádky, ruskou literaturu a poezii. Kromě toho se rádi dívají na ruskou televizi nebo jezdí do Ruska na dovolenou.

Rumunsko však také považují za rodnou zemi. V Rusku mají kořeny, ale Rumunsko je pro Lipovce zemí, která je přijala jako národ, tato země jim poskytla domov a ve které bydlí již několik století. Dnes jsou Lipovci velice vděční Rumunsku i za podporu menšiny. Lipovce v podstatě můžeme považovat za národ, který má dvě vlasti.

Bohužel v poslední době, kvůli ekonomické situaci v Rumunsku, odjíždí mládež do vyspělejších zemí, a to zejména kvůli pracovním příležitostem. Tento trend se dotkl i Lipovců, kteří také nechávají své rodiny kvůli práci v zahraničí. Jiní odjíždí z vesnic a malých měst například do Bukurešti. Mnoho z nich se vdává, či žení s příslušníky jiných národností. Postupně se ztrácí význam ruského jazyka a tradic. Ve smíšených manželstvích děti už často rusky nemluví a ani nechodí do lipovského kostela, čímž se snižuje vliv náboženství na mladé generace. Ale jsou také lidé, kterým není lhostejné, kdo jsou a odkud jsou, naopak podporují rozvoj ruské menšiny v Rumunsku, opravdu milují svůj jazyk a s láskou ho předávají svým dětem. Pokud takoví lidé stále jsou, není nic ztraceno: